Článek
Odteď se bude Země na své eliptické dráze kolem Slunce postupně vzdalovat až do 4. července, připomínají zástupci Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Mírnější zimy a chladnější léta
Čím to, že na severní polokouli máme zimní roční období, i když je náš svět své hvězdě celkově nejblíže?
„Příčinou je rotační osa naší planety, která je vůči rovině oběhu Země kolem Slunce skloněna pod úhlem 23,5 stupně. V době, kdy je u nás zima, se zemská severní polokoule od Slunce odklání, takže na jednotku plochy dopadá zhruba třikrát méně sluneční energie než v létě (kdy je severní polokoule ke Slunci naopak přikloněna),” vysvětluje Astronomický ústav.
Světová meteorologická organizace potvrdila teplotní rekord v Arktidě: plus 38 stupňů
Ochlazení přitom napomáhá i skutečnost, že je Slunce v této době nad obzorem podstatně kratší dobu. Na jižní polokouli je pak situace opačná.
„Navzdory tomu má mírné přibližování a oddalování Země při oběhu kolem Slunce význam: na severní polokouli jsou tak zimy obecně spíše mírnější a léta zase chladnější, než je tomu na jižní polokouli,” upozorňují tuzemští astronomové.
Jak dané téma okomentoval známý americký astrofyzik Neil deGrasse Tyson, k Zemi jako takové sice nyní proudí od Slunce o zhruba šest procent více energie než v červenci, avšak ve výsledku se to „smaže” tím, že se aktuálně na své orbitě pohybuje rychleji. A navíc s oním náklonem zemské osy.
Kvadrantidám nepřálo počasí
V noci na úterý zároveň vrcholil meteorický roj Kvadrantidy, jelikož naše planeta prolétá proudem částic kdysi v dávné minulosti uvolněných z vyhaslé komety 2003 EH1. Na ranním nebi mohlo zazářit až několik desítek padajících hvězd.
Maximum meteorického roje Kvadrantid na Oravské Lesné v roce 2020.
„Z tohoto roku, resp. minulé noci bohužel nemáme žádné vhodné fotografie k dispozici,” odpověděl na dotaz Novinek Pavel Suchan z České astronomické společnosti a výše zmíněného ústavu AV ČR.
„Bylo zataženo a pršelo,” dodal.
Kvazikonjunkce Merkuru a Saturnu
Přesto si pro nás lednová obloha může ještě něco přichystat. Např. nad jihozápadním obzorem svítí večer počátkem ledna trojice planet: Jupiter, Saturn a Merkur. Zatímco Jupiter a Saturn jsme na večerní obloze mohli sledovat už řadu měsíců, Merkur je tu „na návštěvě”.
Úplné zatmění Slunce zhaslo polární den a přineslo na Antarktidu vzácnou tmu
„A předvede zajímavý úkaz, tzv. kvazikonjunkci se Saturnem,” zmínil popularizátor astronomie Jan Veselý z organizace Planetum (Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy) na webu České astronomické společnosti.
Slovem konjunkce podle něj označujeme situaci, kdy se dvě nebeská tělesa ocitnou blízko sebe. Původní význam byl astrologický a konjunkce znamenala „spojení sil“ planet. Prakticky se okamžik konjunkce počítá podle toho, kdy obě tělesa dosáhnou stejné délkové souřadnice.
Merkur a Saturn na večerní obloze od 3. do 17. ledna. Polohy Merkuru vyznačeny vůči obzoru vždy po dvou dnech, poloha Saturnu a hvězd je kvůli přehlednosti vyznačena jen pro 13. leden, kdy dochází ke kvazikonjunkci a kdy jsou planety úhlově nejblíže sobě.
„Merkur vykreslí nad obzorem nádherný oblouk, ale stejné ekliptikální délky jako Saturn nedosáhne. Pouze se k němu přiblíží a zase vzdálí. Tuto situaci dnes označujeme termínem kvazikonjunkce. Na nejmenší úhlovou vzdálenost se Merkur k Saturnu přiblíží 13. ledna okolo 23. hodiny. Najdeme jej 3,43° západně od Saturnu,” popsal Veselý.
Na ranní obloze se dále koncem měsíce objeví Venuše, která 9. ledna prošla dolní konjunkcí se Sluncem. Spolu s ní rovněž Mars. Měsíc se k nim přiblíží 29. ledna a poté ještě v následujících měsících.
Přehled těch nejzajímavějších nebeských úkazů letošního roku nabízíme na odkazu níže:
Od padajících hvězd po zatmění Slunce. Rok 2022 slibuje působivá nebeská představení
