Vysokoškolské zkoušky online. Co na to studenti?

V učebnicích několik posledních dnů ležela doma v Jilemnici i Kateřina Richtrová, posluchačka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde studuje pedagogiku a nederlandistiku. Ve čtvrtek ji čeká zkouška z gramatiky holandštiny.

„Je to zásadní předmět. Ani jednou jsme ale na cvičení nebyli, vše jen online. Naštěstí nás bylo asi jen devět nebo deset ve skupině, takže nás vy­učující vyvolávala a komunikovali jsme alespoň na dálku a vždy na každého došlo. Stejně bude probíhat i zkouška,“ prozradila dvacetiletá studentka a přiznala, že jí osobní kontakt se školou chybí.

„Schází mi změna prostředí. Věřím, že bych se na prezen­čních přednáškách víc soustředila na výklad. Doma je pro mě těžší rozdělit si čas. Nerozptylovat se třeba tím, že si jdu udělat jídlo,“ míní Kateřina.

Václav Kratěna z Hradce Králové nastoupil loni na podzim na Stavební fakultu Českého vysokého učení technického. Tedy „nastoupil“ – se školou si dopisuje pomocí MS-Teams.

„Spolužáky jsem neviděl. Ani ve škole jsem nebyl,“ poznamenal. Už na maturitu se Václav musel učit distančně. „Ale my jsme přišli jen o společnou přípravu, nikoli o určenou látku. Letošním čtvrťákům chybí výuka ve 3. ročníku a téměř celé pololetí čtvrtého,“ srovnal své zkušenosti se situací letošních maturantů. „Na učení doma je dobré, že jsem doma a mám na učení klid. Na druhou stranu jsem ve stresu, jestli vše stíhám,“ dodal student.

Psát online testy je oboustranně náročné. Vyučující nikdy nemá stoprocentní jistotu, že student pracuje sám, naopak zkoušeného stresuje například nebezpečí vypadnutí sítě. „Psali jsme psychologii a test se neodeslal. Byla jsem z toho špatná. Pak se ukázalo, že to byla centrální chyba, a byl vypsán náhradní termín,“ oddychla si Káťa Richtrová. Kvůli technickým problémům se nepřipojila ani na první dvě hodiny dalšího předmětu. „Pak jsem už učivo nestíhala. Není to úplně profilový předmět, ale přesto se děsím, jak to doženu,“ přiznala.

„S pedagogikou jsme stihli adaptační kurz, spolužáky na nizozemštině jsem viděla jednou počátkem září. Jinak jen přes počítač,“ dodala Richtrová. Celý půlrok je tak doma. „Příští týden si jedu prohlédnout byt v Praze. Našla jsem si inzerát, jedna dívka z Rokytnice hledá spolubydlící. Už se těším,“ dodala Kateřina.

Podobně to vnímá Anne-Marie Muzikantová, posluchačka 1. ročníku Vysoké školy Škoda Auto v Praze, oboru řízení lidských zdrojů. „Se spolužáky jsem se viděla pouze virtuálně přes videohovory na MS-Teams, s některými jsem se potkala na zkoušce. Distanční výuka je složitá v tom, že občas mám problém při přednášce udržet pozornost. Doma je dost zajímavějších věcí na práci. A často chybí interakce učitel–žák,“ zamýšlí se Muzikantová.

Jediné, co snad na celé situaci oceňuje, je skutečnost, že nemusí ráno tak brzy vstávat a chystat se do školy. „Příprava na maturitu pro mě byla jednodušší, situace nás zasáhla méně než současné maturanty. Měli jsme skoro všechnu látku probranou a zopakovanou, stačilo si některé věci doplnit. Stresující bylo, že jsem do poslední chvíle nevěděla, co a jak bude probíhat. Každý z politiků tvrdil v médiích něco jiného. Nynější situace také není příjemná, ale všichni jsme se s tím naučili nějak žít. Myslím, že všichni učitelé a rektoři se snaží dělat, co je v jejich silách, v souladu s opatřeními,“ dodala Muzikantová.