Článek
Atlas je prvním krokem k tomu, aby se jednou zub obnovoval sám. „Chtěli jsme zjistit, jak fungují procesy utváření zubu. Lidské zuby k takovému výzkumu nejsou vhodné, protože se u nich zastavuje růst a tím i obnova zubu. Použili jsme proto zuby myší. Ty totiž dorůstají neustále a lze na nich sledovat přeměnu buněk na tkáň,“ řekl Právu spolutvůrce atlasu Jan Křivánek.
Vědci nejdřív získali všechny buňky z myšího řezáku. Každé přiřadili parametry a vytvořili schéma, aby buňky lépe rozlišili. „Zjistili jsme tak, které buňky jsou kmenové, tedy ty základní, protože z nich mohou vznikat všechny buněčné typy zubu. Popsali jsme také další typy buněk, včetně těch, jež jsou plně specializované na určitou činnost,“ vysvětlil Křivánek.
Jan Křivánek, jeden ze spolutvůrců atlasu
Podrobněji se věnovali především tzv. odontoblastům a ameloblastům, tedy buňkám, z nichž vzniká zubovina neboli dentin a sklovina, které tvoří největší část zubů. U těchto buněk přečetli celou genetickou informaci. Získali tak přehled o několika tisících genech a jejich aktivitě, která vede k přeměně kmenových buněk v další buněčné typy a k vytvoření samotného zubu.
Nakonec výzkumníci popsali desítky typů buněk myšího řezáku a vytvořili schéma znázorňující jejich vzájemné vztahy i procesy v každé z nich. Sesbírali tak základní data pro další výzkum. V něm se mohou vědci pokusit zjistit, jak aktivovat nebo utlumit konkrétní geny v zubní buňce tak, aby napomohla v obnově zubu.
Tým se věnoval i lidským zubům. Přečetl genetickou informaci buněk získaných ze stoliček už dospělého a mladého člověka, které ještě rostly. „Především u kmenových buněk jsme našli hodně podobných věcí mezi lidskými zuby a zuby myší,“ uvedl k dalšímu výzkumu Křivánek.
Další výzkum bude zaměřen zejména na odontoblasty zodpovědné za tvorbu zuboviny, která vyplňuje většinu zubu. Právě tyto buňky by mohly v budoucnu sloužit k tomu, aby se například zubní kazy zacelovaly s pomocí buněk tak, že se zub sám obnoví.