Vědci mají atlas zubních buněk, chrup by se mohl léčit sám

Atlas je prvním krokem k tomu, aby se jednou zub obnovoval sám. „Chtěli jsme zjistit, jak fungují procesy utváření zubu. Lidské zuby k takovému výzkumu nejsou vhodné, protože se u nich zastavuje růst a tím i obnova zubu. Použili jsme proto zuby myší. Ty totiž dorůstají neustále a lze na nich sledovat přeměnu buněk na tkáň,“ řekl Právu spolutvůrce atlasu Jan Křivánek.

Vědci nejdřív získali všechny buňky z myšího řezáku. Každé přiřadili parametry a vytvořili schéma, aby buňky lépe rozlišili. „Zjistili jsme tak, které buňky jsou kmenové, tedy ty základní, protože z nich mohou vznikat všechny buněčné typy zubu. Popsali jsme také další typy buněk, včetně těch, jež jsou plně specializované na určitou činnost,“ vysvětlil Křivánek.

Podrobněji se věnovali především tzv. odontoblastům a ameloblastům, tedy buňkám, z nichž vzniká zubovina neboli dentin a sklovina, které tvoří největší část zubů. U těchto buněk přečetli celou genetickou informaci. Získali tak přehled o několika tisících genech a jejich aktivitě, která vede k přeměně kmenových buněk v další buněčné typy a k vytvoření samotného zubu.

Nakonec výzkumníci popsali desítky typů buněk myšího řezáku a vytvořili schéma znázorňující jejich vzájemné vztahy i procesy v každé z nich. Sesbírali tak základní data pro další výzkum. V něm se mohou vědci pokusit zjistit, jak aktivovat nebo utlumit konkrétní geny v zubní buňce tak, aby napomohla v obnově zubu.

Tým se věnoval i lidským zubům. Přečetl genetickou informaci buněk získaných ze stoliček už dospělého a mladého člověka, které ještě rostly. „Především u kmenových buněk jsme našli hodně podobných věcí mezi lidskými zuby a zuby myší,“ uvedl k dalšímu výzkumu Křivánek.

Další výzkum bude zaměřen zejména na odontoblasty zodpovědné za tvorbu zuboviny, která vyplňuje většinu zubu. Právě tyto buňky by mohly v budoucnu sloužit k tomu, aby se například zubní kazy zacelovaly s pomocí buněk tak, že se zub sám obnoví.