Učit se cizí jazyk s rodilým mluvčím nemusí být nejefektivnější

Na úvod je třeba zvážit svou výchozí úroveň a ujasnit si motivaci. „Jsem úplný začátečník?“ „Kolikrát jsem se začínal učit anglicky a proč jsem skončil ve fázi ‚nikam to nevede'? „Proč angličtinu potřebuji?“

Jelikož se čeští lektoři jazyk museli nejprve sami naučit a většinou jej i vystudovat, mívají lepší teoretickou znalost gramatických pravidel, při jejich výkladu zároveň dokážou zohlednit vliv rodné řeči – češtiny.

„Až tři čtvrtiny studentů angličtiny s úrovní začátečníků a mírně pokročilých, kteří k nám přijdou, se rozhodnou pro českého lektora a se svou volbou jsou spokojeni. Za rodilého mluvčího jej téměř nikdy nevymění,“ uvedl Kryštof Havlín, ředitel Jazykové školy Presto v Praze.

„Dle norem EU nicméně ‚rodilý mluvčí' není kvalifikace,“ upozornila pro Novinky Dana Štefková z CC školy jazyků v Českých Budějovicích. Správně se podle ní tento pojem ani nesmí inzerovat (např. „hledáme rodilého mluvčího“). Mělo by se jen uvádět, že se hledá učitel na úrovni C2 s pedagogickým vzděláním. „Země původu neurčuje, jestli jste, nebo nejste kvalifikovaný pedagog,“ řekla.

To, že je lektor Čech, navíc neznamená, že by se studenti pouze učili gramatická pravidla a poučky. Zkušení učitelé vědí, jak vést lekce interaktivně a vystavit studenty již od počátku mluvené formě jazyka.

Jestliže student naopak nějaké úrovně cizího jazyka dosáhl a do určité míry si jej zautomatizoval, budou jej zřejmě více motivovat hodiny s rodilým mluvčím, které probíhají celé v cílovém jazyce a představují setkání s jeho autentickou podobou.

Pokud se stane, že student zažádá o změnu lektora z rodilého mluvčího na Čecha, je to zpravidla v situaci, kdy přijde na to, že na tom není jazykově tak dobře, jak si myslel.

Mělo by se vzít v potaz, do jaké míry cíl studia ovlivňuje kontext českého prostředí. Pokud je cílem složit státní jazykovou zkoušku, která je platná jen v Česku, je pravděpodobné, že lektor, který zná její strukturu a ví, jak na ni připravit, se najde spíše mezi Čechy. Stejně tak spíše tuzemský kantor povede firemní kurz právní angličtiny, ve kterém se studenti potřebují naučit mluvit anglicky o českém právu.

Na každého při studiu jazyka navíc platí něco jiného. Zatímco někteří odposlouchají mnohé obraty a fráze z běžné konverzace a jazyk používají intuitivně, jiní si libují v gramatických přehledech a definicích. Druhý případ najde větší pochopení u českých lektorů.

„Pokud to studentům časové možnosti dovolí, často doporučujeme variantu studia, která je v mnoha ohledech ideální, a to kombinaci českého lektora a rodilého mluvčího. Český lektor pomůže se studiem nové gramatiky a slovní zásoby, s rodilým mluvčím se mohou věnovat konverzaci, plynulosti a přirozenosti jejich projevu. Je důležité, aby spolu oba lektoři spolupracovali a lekce byly provázané,“ vysvětlila metodička Jazykové školy Presto Hana Sadílková.

Při rozhodování by se ale mělo uvážit i to, že škatulkovat lektory do jedné ze dvou kategorií – český lektor, nebo rodilý mluvčí – pomalu ztrácí smysl. Existují lektoři, kteří jsou sice rodilými mluvčími vyučovaného jazyka, ale v Česku žijí spousty let a mluví plynně česky. A stále více českých lektorů má i několikaleté studijní či pracovní zkušenosti z ciziny.

Mezi lektory najdeme i cizince, kteří vyučují například angličtinu, ale nejsou z anglicky mluvící země. Museli se totiž také jazyk nejprve naučit, disponují proto dobrými teoretickými znalostmi – a protože nemluví česky, jsou si studenti vědomi, že s nimi musí neustále mluvit anglicky a nepomáhat si češtinou, jak to někdy dělají u českých lektorů.

„Během své pedagogické činnosti zaznamenávám změny ve výuce jazyků, a to pochopitelně předně angličtiny. Stává se součástí našeho každodenního běžného života, zároveň je většina pracovních příležitostí spojena s jazykem, který nás potká hned ráno, jen co si koupíme kávu s sebou,“ doplnila pro Novinky učitelka angličtiny Silvie Škardová, která má zkušenosti i s výukou na ZŠ.

„Z mé zkušenosti člověk, který potřebuje aktivně angličtinu pro práci a každodenní komunikaci, potřebuje zároveň základy jazyka od českého učitele. Rodilý mluvčí nedokáže vysvětlit specifika svého jazyka,“ potvrdila.

Škardová tudíž v okamžiku, kdy dokážeme mluvit anglicky o svém životě, zájmech, rozumíme alespoň částečně nahrávkám, doporučuje rodilého mluvčího jako další stavební kámen komunikace.

„Aktivní schopnost komunikace a současnou hovorovou angličtinu obvykle nikdo jiný neposkytne. Počítejte ale s faktem, že rodilý mluvčí mnohdy jen prochází naší republikou a jde dál. Nevýhodou se stává, že se často mění a výsledky práce mohou zmizet. Výhodou mnoha lektorů však je, že mají čas s vámi trávit dlouhé večery,“ radí.

„Myslím, že u kurzů pro dospělé hodiny s lektorem, jehož mateřštinou je cílový jazyk, ale který nemá dostatečnou pedagogickou kvalifikaci, nemají takový přínos, jaký mívaly v dobách před internetem. Nyní se můžete vystavit cílovému jazyku tolika způsoby a bez jakýchkoli limitů, že toto by nemělo pro výběr lektora být určující kritérium,“ přidala na závěr Štefková.

Další, ale silně související kapitolou je případné studium jazyka v zahraničí. Jak Novinkám již dříve řekl irský lektor Mícheál Úa Séaghdha z Jazykové školy hlavního města Prahy, hlavní výhodou takového studia je opět motivace.

„Nakonec můžeme zvládnout jakýkoli jazyk, když si s tím dáme dost práce,“ tvrdí. Studium v zahraničí podle něj vybičuje k mnohem lepším výkonům než doma.

„Dokonce i zjevné nevýhody, jako jsou finance či zvykání si na život v cizím prostředí, se mohou přetavit ve výhody,“ pokračoval Úa Séaghdha, který se domluví i česky.

„Pro studenty je to velká výzva, roste jejich motivace dosáhnout výsledků.“ Dodal, že není nutné strávit veškeré studium v zahraničí, ale takový čas prý nemůže být promarněný. Je ale důležité udržet zájem i po návratu domů. [celá zpráva]