Středočeští starostové vyzývají vládu: Řešte kapacity škol

Starostové připomínají, že ve společnosti roste poptávka po nových bytech, ale často při jejich výstavbě chybí budování související infrastruktury. Kromě jiného školské, místa pro děti nejsou a na mnoha základních školách se žáci začínají vybírat losem. Proto zástupci obcí Středočeského kraje vyzývají vládu, aby hledala systémový nástroj na řešení kapacit zejména v základních školách.

Starostové ani po 20 letech nemají jistotu ohledně financování školské infrastruktury. S každým novým bytem vytváříme větší a větší tzv. vnitřní dluh. Byty samozřejmě potřebujeme, ale musíme také zaručit, že zafinancujeme i potřebnou infrastrukturu, jinak tu všechno zkolabuje. Ve spolupráci se středočeskou hejtmankou Petrou Peckovou (STAN) jsme připravili prezentaci, která stávající problém popisuje a ukazuje, kolik se postavilo bytů v Praze a Středočeském kraji. A když v této aglomeraci přibyde téměř 400 tisíc obyvatel, tak ti vyžadují určité množství mateřských, základních a středních škol, což není systémově řešeno.

Ten vnitřní dluh je minimálně u základních škol ve Středočeském kraji a Praze 30 tisíc míst. Ve středních školách jde o téměř 14 tisíc chybějících míst. Pro představu, v Praze bylo za 20 let postaveno 114 tisíc bytů, čemuž odpovídá přibližně 284 tisíc obyvatel. Pro ně je třeba vybudovat přes 30 tisíc míst v základních školách. Pokud bychom přičetli ještě Prahu-východ a Prahu-západ, je to dalších bezmála 19 tisíc. Z potřebných celkových 50 tisíc míst se však vybudovalo pouze necelých 13 tisíc. Takže podle našich kvalifikovaných odhadů je vnitřní dluh zhruba 37 tisíc míst v ZŠ.

Buď se najde zákonný způsob, jak od investorů a stavebníků vybírat finanční příspěvek na infrastrukturu, podobně jako v Německu, nebo stát převezme zodpovědnost za kapacity a bude např. část z vybraného DPH za stavby vracet zpět do území formou dotací z infrastrukturního fondu. Dotační podmínky musí být dlouhodobě garantovány, aby obce byly schopny plánovat v souladu s demografickým vývojem a bez nepřiměřeného rizika investovat do projektové přípravy částky často přesahující 10 milionů Kč.

Projektování trvá několik let a stojí nemalé peníze, tudíž vedení obcí, zvolená na čtyřleté období, se toho zkrátka bojí, protože v současnosti nemají jistotu, že k nim potřebné finance doputují.

Vedle výše popsaného systémového dlouhodobého řešení je nutné hledat okamžité řešení. Hlavně obnovení dotačních titulů ministerstva financí určených na menší projekty, přístavby a vestavby, které efektivně a levně mohou pomoci tam, kde není třeba stavět novou základní školu s jídelnou, tělocvičnou, ale postačí ke stávající škole dobudovat další třídy, které tak vyjdou mnohem levněji.

Již nyní máme několik konkrétních případů, kde se děti musejí losovat, např. Kladno, Mladá Boleslav, Český Brod či Brandýs nad Labem. Dětem, které neměly to štěstí být vylosovány, jsou pak určeny školy v čím dál větších dojezdových vzdálenostech. Na Praze-východ se mnohdy dostanou do 1. třídy ZŠ na „nejbližší“ školu, která je 40 kilometrů daleko. To znamená, že je to na úkor jakéhosi přirozeného komfortu.

Konkrétně Beroun už fakticky nemá žádná místa pro děti z okolních obcí, z kterých historicky děti do berounských škol vždy chodily. Jenže samozřejmě právě v těch malých obcích kolem Berouna kapacity školních budov prostě nejsou a zároveň není systémovým řešením, aby každá malá obec měla svou malou školu.

Ano, zápisová turistika je skutečně problém tam, kde rodiče nemají šanci umístit své dítě do školy v obci, případně v obci škola není a není ani dojednaná spádovost. A jelikož bez trvalého pobytu je šance na přijetí téměř nulová, rodiče si před zápisy přehlašují bydliště do okolí vybrané školy. A tak se nám stává, že když se někde postaví nová škola, okamžitě registrujeme fiktivní přehlášení trvalého pobytu.

Zkušenost s tím máme i u nás v obci Psáry na Praze-západ. Pokud bych měl rozhodovat o tom, kdo bude přijat do místní školy a kdo dojíždět do vzdáleného okolí, určitě bych preferoval zohlednění kritéria dálky trvalého pobytu, abych právě předešel těmto praktikám.

To je také pravda. Ve středních Čechách vidíme, jak se nám vyprazdňují školy ve vzdálenějších a menších městech, a to i bez ohledu na obor. Dokonce i gymnázia jsou, řekněme, více dostupná v periferních oblastech, jelikož mladí obvykle chtějí zkrátka do Prahy, kde je kultura, zábava, sportovní vyžití. Reálně tvoří Středočeši mezi pražskými středoškoláky více než 30 procent. Nutno říct, že tento fenomén platil i v minulosti, Praha je zkrátka magnet.

Jsou oblasti Středočeského kraje, kde místa v základních školách skutečně máme a jednotky či desítky ukrajinských dětí dokážeme začlenit. Pak jsou ale exponovaná města, např. Mladá Boleslav či Kolín, kde nejen že místa chybějí, ale navíc se tam koncentruje díky trhu práce i větší množství ukrajinských rodin.

Ovšem i tady máme řešení díky lex Ukrajina, který umožňuje využívat v příštím školním roce pro výuku kromě odborných učeben i místa, která pro vyučování nejsou primárně určena a nesplňují školské stavebně-hygienické předpisy pro kmenové třídy, např. domy dětí a mládeže, ZUŠ, ale také knihovny, kulturní a volnočasová centra a jiné vhodné prostory.

Ukrajinská krize sice může znamenat komplikace a náročnější podmínky, ale pokud se situace zásadně nezhorší, jsme schopni to zvládnout díky aktivnímu přístupu zřizovatelů i škol samotných.

Ano a potěšilo mě to, avšak s ohledem na to, že na kraji jsme v polovině volebního období a máme rozdělanou spoustu práce, shodli jsme se, že prioritou je „středočeská mise“, a paní hejtmanka mi za to poděkovala.

Hodnotit Petra Gazdíka po tak krátké době, navíc pomyslně rozdělené mezi covid a Ukrajinu, je těžké a bylo by to nekorektní. Do značné míry se pustil do několika dlouholetých projektů, ale v zásadě navazoval na svého předchůdce Roberta Plagu (za ANO), což je výhoda, a to je i odpověď na druhou otázku. Příští ministr by měl kontinuálně pokračovat v rámci schválené vzdělávací Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, neodklánět se od ní a nebourat to, co započali jeho předchůdci.

Odděluji Petra Hlubučka a jeho jednání od těch ostatních. Je pro mě neuvěřitelným životním zklamáním a jsem na něj naštvaný, protože tu vlastně dělal přesně to, co dělalo hnutí ANO v Brně. Takže tu máme „brněnskou Stoku“ v pražském podání. Doufám, že Hlubuček dostane co nejvyšší trest. Je to nefér vůči stovkám starostů, kteří se značkou STAN spojili své jméno.