Staré cihly nevyhazujte. Můžete na nich vydělat

Odborníci ze stavební fakulty Vysokého učení technického (VUT) v Brně nyní vyvíjejí technologii, která s tříděním kvalitních cihel od těch špatných pomůže. Stroj tak nahradí zkušené cihláře.

„Cihláři měli dokonalý sluch a jen podle zvuku, když ťukli cihlami o sebe, poznali, nakolik jsou kvalitní. Znalce cihel už nemáme, ale umíme je nahradit stroji,“ řekl Právu Ondřej Anton, který na stavební fakultě vede dlouhodobý výzkum kvality historických cihel.

Za rok představí jednoduchou metodiku na rozeznávání kvalitních starých cihel od těch, které není škoda vyvézt na skládku. Stavebníkům s tím pomůže speciální elektroakustické zařízení, s nímž lze zkoumat složení cihly.

Čím se ony staré cihly tak liší od nových? Starší byly o něco větší, mají atraktivnější vzhled, protože byly vyráběny jinak. Každá z nich se pálila ve své speciální formě. Šlo o vzhledově jiné cihly než o ty, které se využívají dnes. Nyní jsou vyráběny v pásech, z nichž se pomyslně ukrajují. Poptávka po starých cihlách vzrůstá, ale zatím jen u lidí, kteří mají rádi retro v architektuře a jsou ochotni za něj zaplatit.

Finančně je to tak, že klasická moderní cihla stojí zhruba deset korun. Nově vyrobená cihla v retrostylu přijde asi na 25 korun. Historické cihly se prodávají za sedmnáct korun za kus.

„V centru Brna se před časem bouraly historické haly někdejšího textilního podniku Vlněna. Investor to moc neřešil. Vyvezly se i kvalitní historické cihly. Zisk z jejich prodeje mohl být obrovský,“ uvedl Anton. Zdůraznil, že snahou výzkumníků je především poradit památkářům v tom, jak obnovovat historické budovy s vy­užitím starých cihel.

Výzkumníci proto detailně zkoumali výrobu cihel v Brně. Zjistili, že v moravské metropoli působilo od středověku, kdy se začaly cihly vyrábět, celkem 99 cihelen. Dnes z nich nezbyla žádná. Vědci našli mezi starými cihlami také několik rarit.

Jednou z nich je cihla s nápisem SEX. Jde o vtip starých cihlářů. S a E označují, že šlo o cihlu z cihelny pánů Spitze a Ehrenfesta. Pak měla následovat arabská číslice deset, což bylo číslo formy. Jenže šprýmaři jej nahradili římskou číslicí.

K dalším raritám patří cihly s otisky kočičích pacek a prasečích nožek. Cihly se sušily za městem a občas na ně nějaké zvíře šláplo. Pravým pokladem je pak cihla s otiskem bosé ženské nohy zdeformované celoživotním nošením špičaté obuvi, kterou si mohla dovolit jen společenská smetánka. Jak vznikla tato cihla, to už se asi nikdy zjistit nepodaří.