Článek
Pro život musí být na planetě přítomny těkavé prvky včetně uhlíku, dusíku a síry.
Stať uvádí, že by katastrofická kolize mezi Zemí, která se ještě stále formovala, a objektem velikosti Marsu obsahující zmíněně prvky mohla vysvětlovat, jak se tyto látky dostaly na naši planetu.
Napodobit kolizi v laboratoři
Vědci použili dle informací agentury Reuters kombinaci vysokoteplotních a vysokotlakých experimentů, aby v laboratoři napodobili podmínky, které odpovídaly těm při střetu.
Těkavé látky se k nám dostaly po srážce s velmi mladou planetou, která měla jádro bohaté na síru.
Výsledky pak převedli do počítačové simulace, díky které nakonec dokázali určit velikost a chemické složení planety, která do „nás“ narazila.
Tým výzkumníků dospěl k závěru, že se k nám těkavé látky dostaly po srážce s planetou v embryonálním stadiu, tedy velmi mladou, která měla jádro bohaté na síru.
Může jít též o hypotetickou protoplanetu (tzv. planetární embryo) jménem Theia, o které se již nějakou dobu uvažuje.
Odpovídalo by to i loňským tvrzením jiných vědců, kteří posunuli zrození života na Zemi více do minulosti. Podle nich stála na počátku všeho právě srážka s planetou jménem Theia. [celá zpráva]
Byla za stěžejním střetem skutečně Theia?
Proč se však s názvem „Theia“ neoperuje v aktuálním výše popsaném výzkumu?
„Označení Theia pro protoplanetu velikosti Marsu, jejíž srážka s proto-Zemí způsobila vznik našeho Měsíce, se objevilo v 70. letech minulého století, kdy detaily formování terestrických planet ještě nebyly přesně známy,“ reagoval na dotaz Novinek český astronom Petr Scheirich.
| Terestrické planety jsou složeny hlavně z křemičitanových hornin. Název je odvozen z latinského slova pro Zemi (Terra), tudíž alternativní definicí může být, že jde o planetu, jejíž rysy jsou výrazně „podobné Zemi“. Sluneční soustava má čtyři: Merkur, Venuši, Zemi a Mars. |
|---|
| Tyto planety jsou odlišné od plynných obrů, kteří nemají pevný povrch a jsou složeni především z vodíku či hélia. Terestrická tělesa, mezi která lze řadit i Měsíc, mají velmi různorodý povrch, jejich topografii tvoří především krátery, kaňony, hory a sopky. |
To, že Měsíc vznikl při nějaké takové gigantické srážce, je podle Scheiricha stále nezpochybnitelné, ale situace byla zřejmě mnohem složitější. Nelze si to prý představovat tak, že do již téměř hotové Země „zčistajasna“ narazila Theia velikosti Marsu.
„V době formování terestrických planet bylo ve vnitřní Sluneční soustavě několik desítek protoplanet velikosti (dnešního) Marsu a několik stovek protoplanet velikosti (dnešního) Měsíce. Vzájemnými srážkami těchto těles vznikly dnešní terestrické planety,“ vysvětlil Scheirich, který působí v Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Těch gigantických srážek tedy byla nutně celá řada. „Při jedné z nich nejspíše vznikl náš Měsíc, ale ani to neznamená, že tato srážka musela být poslední podobnou, kterou naše Země v té době prodělala. Zřejmě proto se řada autorů používání pojmu Theia vyhýbá,“ uzavřel.
Může se vám hodit na Seznamu:
