Článek
Ví se, že v hlubokém spánku mozek mimo jiné konsoliduje paměť. Elektrické vzruchy, které v té době procházejí mozkem, mají však ještě jeden, velmi odlišný účel: uvádějí do pohybu tkáňovou tekutinu, mozkomíšní mok. Ten pak proplachuje mozkovou tkáň.
Američané popsali mechanismus takto: jak slábne aktivita mozkových buněk, neuronů, klesá i příliv krve do mozku. Místo toho se dává do pohybu mozkomíšní mok, který v pulzujících vlnách prochází jednotlivými částmi mozku. To celé trvá jen pár sekund.
Dýchání znečištěného vzduchu ničí paměť, mozek předčasně stárne
Proudění mozkomíšního moku je zároveň přesvědčivým důkazem, že lidé opravdu spí. „Dosud jsme netušili, že ve spánku mok v mozku pulzuje. Nyní stačí pohled na jedinou část mozku a víme, zda dotyčný spí, nebo ne,“ zdůraznila Lewisová podle webu týdeníku Der Spiegel.
Její tým vychází z domněnky, že mechanismus uvádějí do pohybu elektrické vzruchy.
„Věděli jsme, že elektrické vzruchy ukazují aktivitu neuronů, neuvědomili jsme si ale, že existují také vlny v mozkomíšním moku,“ řekla k tomu americká neuroložka.
Největší překážka? Usínání v hluku
Co přesně se přitom děje v mozku, zatím nemůže ona ani jiní vědci přesně říct. Je možné, že jak klesá aktivita neuronů, snižuje se konzumace kyslíku v nich, a proto teče do hlavy méně krve. S úbytkem krve klesá tlak v mozku. Do pohybu se pak dává mozkomíšní mok, aby tento „výpadek“ vyrovnal.
„Zatím je to ale jen domněnka,“ zdůraznila americká neuroložka.
„Ta studie je vzrušující, protože spojuje aktivitu neuronů, proudění krve a očišťování mozku,“ zdůraznila neuroložka Maiken Nedergaardová z University of Rochester v New Yorku.
| Spánkové cykly se během noci mění |
|---|
| U běžného člověka zabírá na začátku noci hluboký spánek asi tři čtvrtiny prospaného času. |
| Jak ale noc postupuje, zkracuje se hluboký spánek ve prospěch tzv.paradoxního spánku. |
| Během této fáze spánku sice úplně spíme, ale zároveň jsme blízko bdělému stavu. |
| Paradoxní spánek je v každém dalším cyklu delší. |
| V posledním cyklu mohou sny trvat až hodinu. |
Pro třináct pokusných osob ve věku 23 až 33 let, s nimiž Lewisová se svým týmem pracovala, ovšem nebyla účast na výzkumu ani tak vzrušující jako spíše obtížná. Musely si totiž lehnout do hlučícího přístroje pro magnetickou rezonanci. Na hlavách měli zkoumaní čepičky, které měřily jejich mozkové vlny. A s tím vším měli usnout. Nakonec to ale nějak zvládli.
Fotbalisté trpí demencí 3,5krát častěji
Pozornost míří opět na alzheimera
Lewisová se domnívá, že při proudění mozkomíšního moku jsou z mozku odstraňovány škodlivé látky, i když „propírání“ neuronů mozkomíšním mokem může mít ještě další účinky. Pokud se její hypotéza potvrdí, bude možné vysvětlit, proč existuje souvislost mezi spánkem a nemocemi, které způsobují degeneraci mozku.
Už dřívější výzkumy ukázaly, že mozkomíšní mok odstraňuje z mozku škodlivé bílkoviny, které by mohly ohrozit jeho výkonnost. Vědci doufají, že nový poznatek nabídne další klíč k průzkumu stárnutí a neurologických poruch, které souvisí se špatným spánkem. Pozornost se přitom zaměřuje na Alzheimerovu nemoc.
Už delší dobu se totiž ví, že u lidí, kteří trpí poruchami spánku, se v mozku hromadí bílkovinné sloučeniny zvané amyloid beta, spojované právě s Alzheimerovou nemocí. Naopak dostatečný, respektive nerušený spánek proces hromadění amyloidu beta zastavuje. Možná to přímo souvisí s nočním „propíráním mozku“.
Autoři studie soudí, že jak člověk stárne, aktivita jeho neuronů klesá. V mozku tak pulzuje méně mozkomíšního moku a „úklid“ v něm je stále horší. Snáze se pak v něm mohou ukládat škodlivé proteiny.
Aby tuto domněnku prokázali, chtějí vědci okolo Lewisové prostudovat chování mozku starších lidí.
