Skoro dvě třetiny učitelek MŠ ohrožuje syndrom vyhoření

Rozsáhlého výzkumu prováděnému přes on-line dotazníky se zúčastnilo 867 pedagogů mateřských škol, kde z 99 procent pracují ženy. Cílem bylo zjistit, jak velké je riziko vzniku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů.

V rámci výzkumu odpovídali učitelky a učitelé na série otázek, které se mimo jiné týkaly náročných pracovních podmínek – co dělají v obtížných situacích nebo zda se cítí dlouhodobě v pracovním stresu.

Syndrom hrozí většinou hlavně učitelům ve věku mezi 38 a 55 roky. Průměrný věk vyučujících v mateřských školách je podle údajů ministerstva školství 45,4 roku. Na celkem 5287 mateřských školách v Česku pracuje v aktuálním školním roce 32 233 pedagogů.

„Pocit vyhoření je stále poměrně tabuizován, učitelky a učitelé jej cítí jako své selhání a nechtějí o něm mluvit, což je jen dalším krokem k plnému rozvoji tohoto syndromu,“ okomentovala to Miluše Vondráková, vedoucí metodička EDULAB.

Přes 60 procent respondentů uvedlo, že se cítí dlouhodobě ve stresu. „Pokud tento stav trvá dlouhou dobu, může dojít k vyhoření,“ konstatovala vedoucí katedry psychologie Pedagogické fakulty UK Irena Smetáčková.

Vyučující pak obecně mají různé fyzické i emocionální potíže, jako jsou nechutenství, bolest hlavy či zad, pocit únavy a apatie, nedostatek kreativity, potíže s pamětí i cynický postoj k lidem v okolí, a to včetně dětí.

Není bez zajímavosti, že učitelé, kteří se zapojili do výzkumu, popisovali nejsilnější projevy syndromu vyhoření ve fyzické oblasti, naopak nejslabší v emocionální oblasti. To lze podle autorů studie považovat za poměrně pozitivní zprávu, protože psychické vyčerpání má nejhorší dopady na pedagogické vztahy k dětem, rodičům i kolegům.

Mezi nejohroženější patří prý hlavně ředitelky mateřských škol, které většinou vedle své vedoucí práce působí i jako učitelky. „Nemají přitom k dispozici žádné hospodářky nebo sekretářky, jak to bývá v základních školách,“ poznamenala Vondráková.

Podle ní nemá míra projevů žádnou souvislost s velikostí školy ani s tím, kolik je v ní dětí s různými handicapy. „Vyučující zatěžuje více třeba práce s dvouletými dětmi, a to hlavně kvůli velkým kolektivům a často nevyhovujícím podmínkám pro takto malé děti ve školkách,“ vysvětlila.

Výzkum také odhalil další zajímavosti – kupříkladu to, že syndromem vyhoření je více ohrožena skupina respondentů, která pečuje o vlastní děti a bydlí s nimi ve společné domácnosti.

Z výsledků je podle autorů průzkumu patrné, že je nutné se u učitelů zaměřit na prevenci proti syndromu vyhoření. Pomoci by jim mohlo například využívání krátkých pauz k získání nadhledu nad situací ve výuce či rychlé metody relaxace.

Na základě výzkumu proto připravila vzdělávací organizace spolu pedagogickou fakultou nový akreditovaný vzdělávací program v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který je zaměřen na osobnostně sociální rozvoj a problematiku syndromu vyhoření u předškolních vyučujících.

„Učitelé by také měli vědět, že stres je v jejich povolání normální a je třeba se ho naučit zvládat,“ dodala na závěr Smetáčková.

Žádné projevy vyhoření na sobě nepozorovalo 21 procent dotázaných, což je podle autorů průzkumu srovnatelné se situací v základních školách.