Článek
Dosud neobjevené světy se podle profesora Marcose nacházejí daleko za oběžnou dráhou Pluta – trpasličí planety, která byla ze seznamu planet vyškrtnuta, protože ve své oblasti není gravitačně dominantní. Patří mezi takzvaná transneptunická tělesa. Největším z nich je Eris, který je dokonce větší než samotné Pluto, dále mezi ně patří Sedna, Makemake, Haumea či Quaoar. Španělští astronomové studovali pohyby těchto těles a některá z nich se podle nich vymykají výpočtům a obíhají Slunce po drahách, jejichž excentrický tvar lze vysvětlit jen existencí gravitační přitažlivosti jiných objektů.
„Jejich přesný počet je kvůli omezenému množství dat nejistý, ale výpočty naznačují, že u hranic sluneční soustavy jsou nejméně dvě planety, ale možná ještě víc," uvedl Marcos. ”Naše výsledky mohou být skutečnou revolucí v astronomii," dodal ke studii uveřejněné ve vědeckém žurnálu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society Letters.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Podle současných poznatků se za Neptunem nenacházejí už žádná tělesa, která by se velikostí blížila Zemi. Autoři sami připouštějí, že jim zbývá vyřešit ještě dvě nesrovnalosti v jejich hypotéze. Jejich teorie jde proti v současnosti uznávanému modelu formování sluneční soustavy, podle kterého za Neptunem už žádné planety obíhající Slunce nemohly vzniknout. Nedávná pozorování hvězdy HL Tauri, jež je mladší než Slunce, nicméně potvrdila, že planety mohou vznikat i několik stovek astronomických jednotek od středu soustavy.
Tým také přiznává, že jeho analýza vychází z dat získaných pozorováním pouze omezeného počtu těles, konkrétně třinácti. V následujících měsících však hodlá vzorek rozšířit.
Hypotéza o planetě Nibiru
Spekulace o tom, že na okraji sluneční soustavy existují další velká tělesa, o kterých lidstvo zatím neví, jsou velmi populární. Známá je například legenda o bájné planetě Nibiru. Babyloňané tímto jménem označovali nejspíš Jupiter spojený s bohem Mardukem.
Existují ale mysteriózní hypotézy, podle nichž je Nibiru skrytou planetou, která obíhá střídavě kolem dvou hvězd – našeho Slunce a jiného tělesa, které je chladné a nachází se mimo sluneční soustavu. Tuto myšlenku zpopularizoval původem ázerbájdžánský spisovatel Zecharia Sitchin, podle kterého Nibiru, velká asi jako Saturn, vstupuje do soustavy jednou za 3600 let a pocházejí z ní obří bytosti (sumerští Anunnaki, bibličtí Nefilim), které v minulosti manipulovaly s lidskou DNA.
Vědci se k takovým konstrukcím staví krajně odmítavě. Vloni ale američtí vědci Chadwick Trujillo z hvězdárny Gemini na Havaji a Scott Sheppard z vědeckého ústavu Carnegie ve Washingtonu objevili v Oortově oblaku na okraji sluneční soustavy trpasličí planetu nazvanou 2012 VP113. Z její dráhy astronomové usuzují, že je pod gravitačním vlivem mnohem mohutnějšího tělesa, až desetkrát většího, než je naše planeta.
