Článek
Co jsou opičí neštovice?
- Opičí neštovice jsou infekční onemocnění způsobené virem opičích neštovic (Monkeypox virus, MPXV), které se objevuje u některých druhů zvířat i u lidí.
- Virová nákaza se projevuje podobně jako lidské neštovice, byť většinou s mírnějšími projevy. Prvotní projevy zahrnují zvýšenou teplotu (horečku), bolest hlavy, svalů, zduření mízních uzlin a pocit únavy. Následuje vyrážka – nejprve na obličeji – ve formě puchýřů a poté strupů. Vyrážka prochází různými fázemi vývoje a může se podobat planým neštovicím nebo syfilis.
- Inkubační doba se pohybuje od 6 do 21 dní, symptomy přetrvávají 2–4 týdny.
Zvažujte u pacientů i opičí neštovice, nabádá zdravotní ústav lékaře v Česku
Domácí
Jak se nemoc šíří?
- K přenosu viru na člověka dochází při kontaktu s infikovaným zvířetem, člověkem nebo kontaminovaným materiálem.
- K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím, poškrábáním nebo i přípravou masa divokých zvířat.
- K přenosu z člověka na člověka dochází podle odborníků zejména prostřednictvím tělních tekutin, je nutný dlouhodobý kontakt. Jiné způsoby přenosu z člověka na člověka zahrnují přímý kontakt s tělními tekutinami či infekčními lézemi a nepřímý kontakt s materiálem lézí, např. prostřednictvím kontaminovaného oblečení nebo prádla.
- Potenciální riziko šíření vidí Státní zdravotní ústav (SZÚ) především v komunitě mužů majících sex s jinými muži, příp. osob, které mají příležitostný sex či více sexuálních partnerů. „V současné situaci je pozorována neobvykle vysoká frekvence přenosu infekce z člověka na člověka a pravděpodobně dochází ke komunitnímu přenosu bez předchozího cestovatelské anamnézy do endemických oblastí. Je vysoká pravděpodobnost dalšího šíření viru prostřednictvím blízkého kontaktu, např. během sexuálních aktivit,“ upozorňuje SZÚ na webu.
- Pravděpodobnost přenosu mezi jedinci bez blízkého sexuálního kontaktu se nicméně považuje za nízkou.
Opičí neštovice už jsou i v Německu
Evropa
Jak jsou opičí neštovice nebezpečné?
- Onemocnění obvykle trvá 2–4 týdny, poté se většina lidí uzdraví. Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, u nevakcinovaných osob proti pravým neštovicím může dosahovat až 10 procent. Jde však o údaj z Afriky, kde množství nakažených mělo další přidružené nemoci, případně byly silně podvyživení a není ani jasné, jaká byla lékařská péče o nakažené. Údaje o smrtnosti v zemích s vyspělých zdravotnictvím neexistují.
- Smrtnost byla v Africe zaznamenána vyšší u dětí a mladých dospělých.
Léčba a prevence
- Vakcinace proti pravým neštovicím chrání i před nákazou virem opičích neštovic, potvrzena je účinnost 85 procent. K léčbě se pak využívají různá antivirotika jako třeba tecovirimat.
- Obecně se jako prevence v oblastech s aktivní cirkulací viru doporučuje omezit kontakt se zvířecími rezervoáry a se všemi předměty, které byly v kontaktu s potenciálně nemocným zvířetem. Ve zdravotnických zařízeních je prevence založena na izolaci zaměřené na prevenci šíření přímým kontaktem a vzdušnou cestou – kapénkami.
- V případě potvrzení nákazy by mělo následovat testování a izolace. U pozitivních případů by mělo být zahájeno sledování kontaktů.
Historie
- Virus opičích neštovic byl poprvé objeven v roce 1958 u opic makaků.
- Poprvé bylo lidské onemocnění hlášeno v roce 1970 v Demokratické Republice Kongo při kampani na vymýcení pravých neštovic. Onemocnění bylo následně hlášeno z několika zemí střední a západní Afriky.
Opičí neštovice hlásí další země
Svět