Článek
Vědci přišli s novou teorií o původu trpasličí planety, která byla zveřejněna v květnu v odborném časopisu Icarus, po pečlivém pohledu na oblast Sputnik Planitia na Plutu. Zde se vyskytuje množství ledu bohatého na dusík. Podle listu The Huffington Post se tak Pluto nápadně podobá kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko.
Komety se navíc skládají převážně z ledu a prachu, kolem Slunce obíhají po nezvyklé trajektorii a jejich významná část se většinu času zdržuje za oběžnou dráhou – Pluta. Co to všechno znamená?
Výzkum posunul předpoklad blíž k tomu, aby se mohlo říkat, že ‚se to ví'.
„Zjistili jsme pozoruhodnou konzistenci mezi odhadovaným množstvím dusíku uvnitř ledovce a množstvím, které by šlo očekávat, pokud by Pluto vzniklo shlukem zhruba miliardy komet. Či jiných objektů Kuiperova pásu s podobným chemickým složením, jako má kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko,“ uvedl podle Space.com Chris Glein z výzkumného ústavu Southwest Research Institute v americkém San Antoniu.
| Kuiperův pás je oblast sluneční soustavy rozprostírající se od oběžné dráhy Neptunu (poslední planety) dále. Sestává hlavně z malých těles, která zde zůstala z počátku vývoje soustavy. Jeho objekty jsou tvořeny především zmrzlými prchavými látkami jako metan, amoniak či voda. Jeho součástí jsou i tři trpasličí planety – Haumea, Makemake a Pluto. |
Zmíněnou kometu 67P obíhala od roku 2014 do roku 2016 sonda Rosetta Evropské vesmírné agentury (ESA). [celá zpráva]
Glein s kolegy analyzoval právě data z Rosetty, ale nejen tuto misi. Pomohl si i projektem New Horizons od amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), jehož sonda se v polovině července 2015 prosmýkla kolem Pluta. [celá zpráva]
„Jde o jeden z mnoha dílů skládačky představ o tom, jak vznikala sluneční soustava, zejména její vnější části. Že se Pluto formovalo v oblasti, kde vznikaly komety (a tedy že materiál obojího by měl být zhruba stejný), se víceméně předpokládalo,“ okomentoval to pro Novinky Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
„Tento výzkum však daný předpoklad posunul zase blíž k tomu, aby se mohlo říkat, že ‚se to ví',“ řekl. Nic samozřejmě není potvrzeno definitivně, zapotřebí budou další výzkumy.
Dusík jako voda
Jak ale vše souvisí s dusíkem, proč je tak důležitý? „S výjimkou obřích planet vznikly všechny objekty Sluneční soustavy nabalováním pevných zrnek materiálu. Takzvaný protoplanetární disk, z nějž se naše soustava formovala, obsahoval i plyn, nicméně ten se sám od sebe neshlukuje,“ popsal Scheirich.
Tělesa obsahující dusík ve větším než stopovém množství tedy podle něj musela vzniknout v oblastech, kde se dusík vyskytoval v pevném stavu. Buď
a) přímo jako zrnka ledu dusíku
b) jako molekuly dusíku nachytané na zrnkách vodního ledu
c) jako zrnka ztuhlého čpavku a dalších složitějších dusíkatých sloučenin. Zastoupení dusíku v těchto třech variantách se měnilo s rostoucí teplotou – a tedy i s klesající vzdáleností od Slunce.
„Tělesa vzniklá variantou a) vlastně neznáme, ta by musela obsahovat dusíku obrovské množství. Tělesa vzniklá variantou b) jsou komety (a Pluto), jak ukazují data ze sondy Rosetta u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko a tato práce o Plutu. A tělesem vzniklým variantou c) je například Saturnův měsíc Titan,“ uzavřel astronom.
Dusík na Plutu zkrátka můžeme připodobnit k metanu na Titanu nebo – pro nejlepší představu – k vodě na Zemi.
