Plaga: Školy nemusí rychle všechno dohnat, spíš procvičit

Jsem rád, že se nám podařilo nastavit relativně normální systém. Ale rok bude jistě poznamenán covidem a karanténními opatřeními. Pevně věřím, že nastavená pravidla umožní, aby to proběhlo docela normálně, ale to „normálně“ neznamená to, na co jsme byli zvyklí před březnem.

Když to vezmu od začátku, tak v červenci, když jsme jednali s ministerstvem zdravotnictví, stála dohoda na tom, že se budou opatření řídit semaforem. V pondělí 17. srpna a následných dnech ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k plošnému preventivnímu opatření, které se netýkalo jen škol, ale všech veřejných prostor.

Pak jsme se vrátili k původnímu plánu, který je tak nastaven i třeba v Rakousku nebo v některých spolkových zemích. Takže povinné roušky ve školách jsou navázány až na předposlední, oranžový stupeň pohotovosti v daném okrese. Ministerstvu zdravotnictví jsem za to poděkoval. (Ministr Vojtěch ale v pátek roušky při oranžovém stupni pouze doporučil)

Nyní jsou epidemiologické požadavky pro chod škol přívětivější než na jaře. Jsem rád, že se nám je podařilo vyjednat. Není to nic, co by školy neměly zvládnout. Doporučení třeba pro provoz školních jídelen či družin se nemusí plnit do puntíku. Ale je vhodné je naplňovat s ohledem na prostorové kapacity a lidské zdroje.

Hlavním spojovacím článkem všech opatření je minimalizace dopadu na chod školy v případě, že se tam covid objeví. A čím víc opatření a doporučení se ve škole podaří nastavit, tím méně karanténních opatření v případě výskytu nákazy na ni dopadne a méně dětí se ocitne v karanténě a distančním vzdělávání.

Je potřeba destigmatizovat covid-19. Není možné zabránit jeho šíření ve společnosti. Část lidí je asymptomatických a nemohou za to, že virus šíří. Vraťme se k tomu, že s virem tady musíme žít, a berme to tak, že není selhání firmy, když se tam virus objeví. Stejně tak není selhání ředitele školy, když se objeví u něj ve škole.

Musíme být všichni individuálně zodpovědní a osvojit si hlavní hygienické standardy, tedy udržovat odstup, dodržovat hygienu rukou a často větrat. Na jaře jsme to zvládli výborně.

Pokud jsou u dětí příznaky respiračního onemocnění, tak více než kdy jindy v minulosti je třeba být obezřetný.

Školy to mají stejné jako u jiných infekčních onemocnění, byť se bavíme o covidu. V případě podezření je třeba dítě co nejrychleji izolovat a zavolat zákonnému zástupci, aby si ho převzal.

Jde-li to, hned, jinak o něj bude postaráno po celý den. Následovat by mělo vyšetření praktickým lékařem, který třeba vyhotoví žádanku na test, a podle toho se pak postupuje dále. Pokud se u žáka covid potvrdí, následuje ve škole epidemiologické šetření krajské hygienické stanice, která pak určí rozsah testování a karanténních opatření.

Výskyt standardních respiračních onemocnění bude situaci komplikovat. Platí a bude to platit víc než v minulosti, že když se dítě nebude cítit dobře, bude mít zvýšenou teplotu, tak i když bude rodič přesvědčen, že to není covid, nemá ho pustit do školy.

Tak to mělo být i v minulosti. Pokud někdo dítě s teplotou a kašlem vrznul do školky, bylo to nezodpovědné chování. Když je tam dnes riziko, že to je covid-19, tak zodpovědností rodiče je nehazardovat. Když mám příznaky čehokoli, nechodím do práce. To platí i pro žáky. Jinak budeme mít jako společnost problém.

Doufám, že učitelé, pokud se budou cítit ohroženi, si dají respirátor. Řada škol má ochranné prostředky k dispozici, i když to nejsou ty pomůcky, které jsou nárokové ze zákona.

Je třeba připomenout, že na Web of Science už je 35 tisíc studií o covidu. Většina má problém, že je z vědeckého pohledu provedena na malém vzorku lidí a v krátkém čase. Objevují se i protichůdné studie. Ale podle informací z ministerstva zdravotnictví dochází k významnému zužování rizikové skupiny a domnívám se, že při dodržování hygienických zásad je to riziko celospolečensky akceptovatelné.

Na jaře byly podmínky v rodinách pro distanční výuku hodně různé. Podle šetření České školní inspekce bylo deset tisíc dětí, možná i víc, úplně odpojeno. Části z nich se pomohlo už v průběhu léta.

Podpořili jsme letní kempy, vyrovnávací vzdělávací dny – na 180 školách proběhlo přes 1300 vzdělávacích dnů. A podpořili jsme i skvělou aktivitu studentů pedagogických fakult, kteří se zaměřili na vzdělávání těchto skupin žáků. Ale hlavní práce bude na bedrech škol, které musí tu situaci zmapovat po třídách v jednotlivých předmětech.

Těžiště leží teď na školách. Ministerstvo v manuálech doporučuje, aby to neproběhlo stylem „teď si to oznámkujeme a podívejte se, co neumíte“, ale naopak zmapovat, co děti umějí. Nejde o to, rychle doučit všechnu látku z minulého pololetí. To není požadováno a inspekce po tom nepůjde. Školy se mají soustředit jen na to důležité.

Při debatách s docela velkým počtem ředitelů po jarní covidové krizi většina říkala, že krize pedagogický sbor skutečně vedla k uvědomění, že je potřeba se soustředit na to podstatné a dostatečně to procvičit.

A zároveň jsem zaznamenal velmi hezký signál, kdy řada ředitelů řekla, že chce jít cestou postupného zavádění formativního hodnocení. Věřím a doufám, že k tomu takto přistoupí i během podzimního období.

Napřed je třeba říct, že formativní hodnocení neznamená, že se prostě nepíšou známky. Je to mnohem složitější. Jde o kontinuální proces poskytování zpětné vazby v mnohém užším kontaktu kantora s žákem, kdy se mnohem přesněji postihuje, co umí a neumí, v čem se má zlepšit. Je to zcela jiné, než když někomu dáte dvojku a „jdi si sednout“.

Formativní hodnocení není jednoduché na zavedení, klade vyšší nároky na učitele, ale žák se dost přesně dozví, kam se má ubírat, a je tam prokazatelně vyšší motivace na straně žáků se dál posunovat.

Školy v rámci svých možností budou muset a snaží se minimalizovat možná rizika přenosu covidu. Každý ředitel nastavil systém jinak. Určitě bude problém s družinami. Tam ta omezení a doporučení jsou poměrně rozsáhlá. Před březnem představovaly družiny odpolední neformální mezigenerační učení, kde se mísily různé ročníky, což má svůj socializační efekt.

Teď budou po družinách rozmístěny třeba děti prvního ročníku, pak druhého atd. Po ročnících se třeba bude chodit i na obědy. Když se objeví covid v jedné třídě, tak je pro školu a hygienu jednodušší vypnout jeden ročník, ale ne všechny první až čtvrté jen proto, že tam docházelo k promíchávání v družinách.

V případě kroužků i škol v přírodě očekávám, že ředitelé budou opatrní, protože doporučení ministerstva zdravotnictví tady znamená spíše nedoporučení.

Nadějná je ta velmi intenzivní zpětná vazba, kterou školy dostaly od rodičů. To, že začaly víc komunikovat s rodiči, by si měly přenést i do dalších dob.

Na to se váže i to uvědomění, jak přehlcené jsou školní vzdělávací programy. Školy si skutečně více uvědomují, že ačkoli jim to rámcové vzdělávací programy neukládaly, tak si do nich daly řadu věcí, které teď proškrtávají nebo propojují v rámci různých předmětů.

A pak také stále sledujeme velký zájem učitelů o webináře Národního institutu dalšího vzdělávání a vůbec o všechny školicí aktivity v online vzdělávání, ale i ve využívání ICT ve výuce standardní.

Teď je úplně úžasná chvíle prostředky ICT integrovat do prezenční výuky, ať už to jsou různé kvízy a výukové nástroje, které výuku ozvláštní. Na čem můžeme stavět, je skokově zvýšené sebevědomí našich učitelů, kteří se v krizi přesvědčili, že to zvládnou, a už se nebojí ty technologie používat. To je velmi silný moment z jarní krize. Věřím, že se jim to podaří.

Sněmovna schválila distanční výuku jako povinnou pro dobu nouzového stavu, za mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví nebo karanténního opatření krajské hygienické stanice.

Je to hlavně odstranění legislativního vakua, kterého jsme byli svědky na jaře, ale i pro případy třeba záplav nebo jiné epidemie. Škola bude mít povinnost poskytovat distanční vzdělávání, a to podle podmínek jednotlivého žáka. Nemusí se provádět jen online přes webovou platformu, ale je celá řada nástrojů. Škola je povinna nastavit jejich mix podle podmínek žáka.

Je to smutné, ale část rodičů během karantény říkala, že děti nemají povinnost se vzdělávat, protože to zákon neukládá. Těmto žákům je teď zákonně dána povinnost se distančního vzdělávání účastnit se všemi důsledky, které to má.

Částka je určena také na pokrytí softwarového vybavení nebo výukových programů. Přitom 20 procent kapacity je na vytvoření zápůjčního fondu pro žáky, kteří jsou ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale i pro žáky, jejichž rodiče počítači disponují, ale v době karantény pracovali z domova a pro žáka tam třetí počítač nebyl.

Tato intervence státu není samozřejmostí. Vybavení škol by mělo být v gesci zřizovatelů. Ale vnímáme, že je tu zaváděna nějaká povinnost a je vhodné posílit školy veřejných zřizovatelů v plnění povinné školní docházky. Bez jakékoli administrativy se 1,3 miliardy dostane do škol nejpozději v říjnu. Už teď mohou ředitelé nakupovat, protože mají jistotu, že peníze dostanou.

A pak se ještě objevila příležitost u Fondu obnovy a rozvoje Evropské komise, kde vzdělávání, věda a výzkum budou vždy prioritami. I tam bude posílení ICT záležitostí debat.

Když jsme to konzultovali s řediteli škol, a to třeba i ve vyloučených lokalitách, tak nám říkali, že s počítači nemají problém, ale potřebují zakoupit licence. Jestli potřebují pořídit licenci Googlu, Microsoftu nebo kohokoli dalšího, tak mají možnost z těchto prostředků. Řada škol má počítače pro učitele a využije peníze jiným způsobem. Proto jsme dali nulovou administrativní zátěž školám.

Údržba ICT samozřejmě s sebou něco nese, a proto jsme také přikročili v letošním roce k reformě financování i nepedagogické práce a posilujeme nepedagogickou práci, aby to skutečně nemusel dělat ředitel, učitel a mohl to dělat někdo zvenčí, pokud toho člověka sežene, což je druhý problém.

Prostředky z naší části státního rozpočtu chceme distribuovat právě do těchto oblastí na správu i pro příští rok. Co se týká okamžité pomoci, tak už na jaře jsme začali spolupracovat s iniciativou Česko Digital, která má snad už dva tisíce dobrovolníků, kteří byli už na jaře schopni pomoci se softwarem přímo ve školách.

V rámci terénní práce jsme se bavili i s Člověkem v tísni, který zase umí vytipovat některé z rodin, kam distribuovali počítače, jež Česko Digital v rámci dobrovolnické činnosti jako by stáhlo z některých firem. Myslím si, že o vše bude velmi dobře postaráno.

Rozumím pozici odborů. Část učitelů a nepedagogických pracovníků, kteří v našich školách působí, určitě spadá do rizikové skupiny. Je na místě, aby se nějakým způsobem chránili. Ale říkat, že všichni učitelé jsou ve strašném ohrožení víc než jiní lidé ve velkých výrobách nebo v open-space kancelářích ve firmách, není úplně namístě.

A nemyslím si, že zdravotní riziko je vykupitelné penězi. V době, kdy reálné platy v komerční sféře stagnují nebo klesají, je pro mě prioritou dodržení vládního závazku. Devítiprocentní růst v návrhu rozpočtu je a učitelé si ho zaslouží, ale není spojen s covidem.

Médii proběhla zkratka, že ministerstvo ustoupilo od hodnocení maturit, že už nebudou známky, ale jen „uspěl“, „neuspěl“. Nutno vysvětlit, že se to týká pouze státní části a je to v návaznosti na to, že od letoška budou státní část tvořit jen didaktické testy.

Školy dostanou informaci o tom, zda žák splnil minimální hranici, tedy zda ve státních testech uspěl, či ne. Ale dostanou i informaci, kolik procent z testu student úspěšně splnil. Toto vyhodnocení pak může využít u přijímaček na zahraniční vysoké školy. Profilová část maturity bude v gesci jednotlivých škol a ty si studenty oznámkují.

Nesdílím obavy, že by pandemie měla devastující účinek na vzdělání celé generace. Dynamicky se mění forma přístupu.

To, co na jedné straně pandemie ubere z interaktivity a socializačních věcí, tak zase budou mít pevně věřme vynahrazeno ve využívání distančního vzdělávání, ICT kompetencích, skupinové práci. Jsem přesvědčen, že ve finále to nebude znamenat ve vzdělávání žádný deficit.