Článek
Organizátoři výzkumu postupovali následovně. Provedli analýzu sociálních sítí v souvislosti s tématem inkluze a identifikovali klíčové námitky a obavy odpůrců. V rámci omnibusového průzkumu na reprezentativním vzorku ověřili, do jaké míry tyto identifikované námitky či obavy rezonují v rámci veřejného mínění.
Vyhraněnější jsou odpůrci
Z analýzy sociálních médií a následného prověření zjištěných nejfrekventovanějších postojů vyplynulo, že ačkoli se z obecných průzkumů ve smyslu „jak se stavíte k inkluzi“ zdá, že drtivá část společnosti je vyhraněná a stojí proti společnému vzdělávání, detailně pojatý výzkum ukazuje, že situace tak jednoznačná není.
Sice převažují vyhranění odpůrci nad vyhraněnými příznivci (v poměru cca 31,5 ku 14,5 procenta), jenže skupina lidí, kteří za určitých podmínek inkluzi neodmítají, je s převahou největší, a to více než 53 procent.
Nejde o věk ani vzdělání
Ukazuje se, že obraz, který poskytují sociální sítě, neodráží reálný stav veřejného mínění, protože na sociálních sítích se vyjadřují zejména vyhranění odpůrci.
V odlišnostech postojů k inkluzi nehrají příliš velkou roli pohlaví ani věk. Překvapením pro autory je vysoká vyhraněnost ,proti‘ v segmentu lidí mezi 18. a 29. rokem života. Vzdělání nicméně zásadní roli nehraje.
Nejmenší podpora dětí s LMP a malých Romů
Analýza potvrzuje zjištění CVVM, že nejmenší podporu má začlenění dětí s mentálním handicapem a romských dětí.
Z faktorové analýzy vyplývají tři základní obavy: inkluze není dobře připravena a zajištěna, obava z újmy žáků ve třídách a obava z celkového poškození českého školství.
Nejvíce ve výzkumu veřejného mínění rezonují argumenty, které se týkají zajištění přechodu na společné vzdělávání přímo ve školách, jako je špatné personální zajištění, chybějící asistenti, neschopnost učitelů zvládnout výuku či nedostatečný plán.
I příznivci vnímají rizika
Největší shoda panuje mezi respondenty v tom, že inkluze není dobře připravena a zajištěna. Tuto obavu sdílejí z velké části i příznivci inkluze.
Za jakých podmínek by většina souhlasila s inkluzí? Muselo by jít o malý počet dětí ve třídách (do 20), souhlas rodičů dítěte s handicapem a psychologa, přítomnost asistenta. Mezi důležité podmínky patří i zvýšení platů učitelů a maximální počet jednoho až dvou dětí na školu.
„Situace zdaleka není tak kritická, co se postojů veřejnosti týká, jak by se mohlo zdát z digitálního a mediálního obrazu veřejné diskuse. Fakt, že většina lidí není vyhraněných proti, je s ohledem na populistickou rétoriku o experimentech a zločinech na dětech vlastně pozitivní,“ okomentoval výsledky výzkumu Bob Kartous z EDUin.
Je však podle něj nutné, zejména ze strany ministerstva školství, reagovat na to, že ani příznivci inkluze nejsou přesvědčeni o tom, že je přechod na nový systém podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami dobře zajištěn a řízen.
