Očima klimatologa: Změny pocítíme už v příštích desetiletích

„Ty přinášejí krátkodobé problémy, které země takzvaného bohatého severu, kam patří i Česko, dokážou zvládnout. Škody rychle odstraníme a stejně rychle bohužel zapomínáme i na oběti. Dlouhodobé postupné změny v krajině, které ovlivňují i zemědělství a lesnictví, však zvládáme hodně špatně. Hlavně proto, že jsme je dlouhodobě podcenili,“ říká držitel Ceny za komunikaci globální výzvy změny klimatu za rok 2019.

Vyhlašuje ji Informační centrum OSN v Praze a Učená společnost České republiky.

Druhová skladba našich lesů s převládajícím smrkem, který je při vyšších teplotách méně odolný, se po probíhající kůrovcové kalamitě snad změní a zemědělci přestanou ničit půdu chemií s cílem vypěstovat více a více řepky.

Velké zemědělské celky jsou pro zemědělce možná snadněji a levněji obdělávatelné, ale zároveň významně podléhají větrné i vodní erozi a špatně zadržují vodu. To vše jsme měli řešit už desítky let a nemuseli jsme mít pocit, že nás teď tlačí čas.

Ano, to, co sledujeme v přírodě kolem nás, potvrzují i botanici nebo zoologové. Mění se zvyky tažných ptáků, kteří v Evropě tráví více času a v některých sezonách se do teplých krajin vůbec nevydají.

Vysušená a monotónní krajina bez pestrých luk a remízků nesvědčí motýlům, kteří z naší krajiny mizí, některé živočichy můžeme najít ve vyšších nadmořských výškách, například klíšťata.

Zajímavé je sledovat, jak se změny projevují v zemědělství. To, co se dříve pěstovalo v takzvané kukuřičné a řepařské oblasti na jižní Moravě a v Polabí, se postupně rozšiřuje do oblasti obilnářsko-bramborářské v jižních Čechách, na Vysočině a do dalších regionů s vyšší nadmořskou výškou.

Výnosy budou klesat a hospodaření bude dražší, protože v „nových“ oblastech je nevhodný typ půdy. Ale abych nemluvil jen o záporech – zlepšují se podmínky pro pěstování vinné révy, a to hlavně pro červené odrůdy, které jsou náročnější na množství tepla ve vegetační době.

Téměř jistě lze očekávat růst teploty minimálně do druhé poloviny století. Ve střední Evropě to znamená průměrný vzestup o 2,2 °C oproti stavu ve druhé polovině devatenáctého století.

Optimistické odhady se započtením alespoň nějakých opatření ukazují do konce století vzestup o téměř 3 °C globálně, což by pro střední Evropu mělo znamenat růst průměrné teploty o 5 až 6 °C. A to už je opravdu hodně. Následkem by především bylo možná až trvalé sucho.

Nikde. Tam, kde změněné počasí umožní pohodový život a udržitelné zemědělství, se budou přesouvat obyvatelé z míst, kde to možné nebude. Je to pesimistický výhled, ale já osobně věřím, že mezinárodní diplomacie společně s vědou a technologickým pokrokem ve výrobě a spotřebě energie růst teploty způsobený člověkem zastaví a klimatický systém se začne vracet do přirozeného stavu.

Nebezpečné extrémy se nebudou vyskytovat tak často a bude jednodušší je zvládat.

Na to je jednoduchá odpověď. Z míst, kde se budou mít problém uživit, a z míst, kde teploty dosáhnou tak vysokého stupně, že pro člověka nebude možný pobyt ve venkovním prostředí. Modely dnes ukazují, že by k tomu mohlo dojít v letním období na Arabském poloostrově, kde by teplota mohla přesahovat i 55 °C, a to už člověk „neupotí“.

Mnoho ostrovních států dnes řeší nejistou budoucnost. I mírný růst hladiny světového oceánu přináší v časech extrémního počasí velké problémy. Dráhy tropických cyklonů v Tichém oceánu se posunují blíže k rovníku a zasahují ostrovy, které nejsou na vysoký příboj připravené. Část obyvatel těchto ostrovů hledá nový domov, hlavně mladí.

Měli bychom se zamyslet nad spotřebou. Za každým kouskem chleba nebo kelímkem jogurtu, který skončí v popelnici, je něčí práce, energie a logistika spojená s pěstováním, výrobou, prodejem a oběhem peněz. Světové statistiky říkají, že až 30 procent vyrobených potravin skončí v odpadu. To jsou obrovské ztráty, které platíme všichni.

Ano, nejde jen o potraviny. Já jsem ten poslední, kdo by chtěl omezovat kohokoli v nakupování. Jen přemýšlejme, jestli se nám opravdu vyplácí koupit si nekvalitní čínské zboží, nebo je vhodnější připlatit si za kvalitní místní produkci. Pokud je dostupná, samozřejmě.

Ekonomický a tržní pohled na svět způsobil, že jsme velkou část naší výroby přesunuli do Asie, odkud výrobky levně dovážíme. Nízká cena je však vykoupena bezohledností k životnímu prostředí a koneckonců i k lidské práci.

Ani před průmyslovou revolucí se člověk k přírodě nechoval vždy ohleduplně. Běžně lovil divokou zvěř, na ohních nedokonale pálil dřevo, jako začínající zemědělec vypaloval lesy, aby získal půdu. Ale počet lidí na planetě byl tak malý, že si s tím přirozené přírodní procesy hravě poradily. Dnes je na planetě téměř osm miliard obyvatel, a proto musíme být ohleduplnější.

Slunce bychom určitě mohli využívat více. Ať už na střechách domů, nebo třeba parkovišť. Nepotřebujeme solární parky v přírodě. Máme i potenciál pro využití větru, ale když vidím větrníky kolem Vídně nebo na horských hřebenech, nepovažuji to za vhodnou cestu. I když nejsme Island, tak rezervy máme i ve využívání geotermální energie.

Jádro je stabilní zdroj, kterého se snad zbavovat nebudeme.