Nový rok vítá další meteorický roj. Kvadrantidy vrcholí v neděli

Podle Suchana jsou Kvadrantidy prvním mimořádnějším úkazem roku na obloze. „Mají i vysokou frekvenci, nějakých 110 meteorů za hodinu. Ale rok 2021 bude lehounce problematický v tom, že bude vycházet Měsíc,” řekl Suchan. Podle jeho slov Měsíc kolem 3. ledna vyjde v 21:00.

„Takže proto je třeba kouknout na ně brzy, dívat se, jakmile se úplně setmí. Kvadrantidy mají radiant (tedy místo na obloze, odkud zdánlivě vylétají) relativně nízko nad obzorem, takže už po setmění nějaké vidět budou,” vysvětlil. „Ale podívat se 3. ledna na oblohu má určitě smysl a krásně to zapadá do současných opatření, kdy se po deváté stejně nemůže ven,” doplnil. Zdůraznil také, že lidé musí vyrazit do míst bez světelného znečištění, z města meteory neuvidí.

Nicméně co se týká přímo počasí, podmínky nyní pro pozorování moc příhodné po celou dobu nebudou. „Převládat bude velká oblačnost - jak ta nízká, tak i ve vyšších vrstvách atmosféry,” sdělila Novinkám Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

Zmíněný radiant Kvadrantid se nachází na pomezí souhvězdí Pastýře a Draka. Právě tam bývalo souhvězdí Zední kvadrant, podle kterého roj získal své jméno. Mezinárodní astronomická unie však toto souhvězdí zrušila v roce 1922. Mateřským tělesem Kvadrantid je pravděpodobně fragment nyní již neexistující komety. V roce 1490 způsobila meteorický déšť pozorovaný z čínského města Čching-jang, patrně souvisel s jejím zánikem.

Nejslavnějším z meteorických rojů jsou Perseidy. Zvýšenou aktivitu můžeme sledovat přibližně od 10. do 15. srpna, maximum v roce 2021 astronomové předpovídají na 12. srpen okolo 22. hodiny SELČ. Jak uvádí Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, v době maxima bude právě zapadat srpek Měsíce, takže v místech s temnou oblohou budeme mít vynikající podmínky na pozorování a budeme moci zaznamenat až 110 meteorů za hodinu.

Vydatným rojem jsou i Geminidy, které vylétají ze souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). Jejich maximum očekáváme 14. prosince okolo osmé hodiny ranní - nad ránem slibuje bezměsíčná noc ideální podmínky pro pozorování až 150 meteorů za hodinu.

Každoročně podle astronoma a fotografa Petra Horálka mnohým uniká jedna malá zajímavost: „Země prochází hned dvakrát do roka proudem ledoprachových meteoroidů, které za sebou zanechala při svém průletu kolem Slunce ta nejslavnější vlasatice ze všech: Halleyova kometa.” Jde o roj nazvaný Eta-Aquaridy, které jsou způsobeny právě zrnky z periodické komety 1P/Halley. Roj bude vrcholit 6. května kolem páté hodiny ranní.

„Tyto meteory jsou poměrně rychlé a létají v nemalé četnosti, ale bohužel spíše nad pozorovateli poblíž rovníku. U nás souhvězdí Vodnáře, v němž radiant roje leží, vychází v druhé polovině noci jen nízko nad obzor, takže můžeme spatřit všeho všudy tak 10 meteorů za hodinu. I tak je to hezký pocit, že zanikající ledoprachová zrnka pochází z oné komety, která se ke Slunci vrátí až v roce 2062,” dodal Horálek a upozornil, že jak už bylo zmíněno, tento proud okolo Země prochází v průběhu roku dvakrát. Podruhé to bude v říjnu, kdy zase vrcholí roj Orionid.

V červnu a v červenci bude navíc podle Horálka možné spatřit „mrazivou krásu nočních svítících oblak (NLC)”.

Daný jev s oblaky úzce souvisí právě s meteorickým prachem a rovněž kolísáním sluneční aktivity.

Když opustíme meteory, tak velkou nebeskou událostí bude letos částečné zatmění Slunce viditelné z území Česka a Slovenska. Lidé ho spatří 10. června.

„Konkrétně bude červnové zatmění Slunce jako prstencové viditelné v Kanadě, Grónsku a v polárních oblastech. U nás budeme moci toto zatmění pozorovat jako částečné v poledních hodinách, takže Slunce bude na obloze vysoko nad jihem. Zatmění pro nás začne v 11:44 středoevropského letního času, kdy se temný kotouč Měsíce v novu začne nasouvat před sluneční disk, a skončí ve 13:36 SELČ. V maximální fázi, která nastane ve 12:39 SELČ, bude zakryta necelá pětina průměru slunečního kotouče (17 procent),” objasnil Suchan.

Poslední zatmění Slunce na našem území bylo pozorovatelné v březnu 2015, bylo také částečné a tehdy bylo zakryto 74 procent průměru slunečního kotouče. Příští zatmění Slunce uvidíme jako částečné v roce 2022. Pokud jde o úplné zatmění Slunce, to bylo na našem území naposledy vidět 12. května 1706 a další nastane až 7. října 2135.

Slunce „úřaduje” i nyní. Hned 2. ledna 2021 se v 15 hodin SEČ bude Země nacházet nejblíže ke Slunci, tedy v přísluní. Datum, na které přísluní připadá, osciluje mezi 2. a 6. lednem, v tomto roce to tedy bude v nejdřívějším možném termínu.

Letošní nejmenší vzdálenost 147 093 159 kilometrů je jen o 2015 km větší než ta loňská rekordní. Blíže ke Slunci než letos (o 1519 km) se Země ocitne až 3. ledna 2032, píše na svém webu Česká astronomická společnost.

Z „menších” a méně známých nebeských událostí za pozornost jistě bude stát ta z března. Jak připomíná astrofotograf Horálek, dne 13. března nastává nov, díky čemuž budou noci tmavé a bude možné vyhlížet „březnovou zář pro fajnšmekry“, takzvané zvířetníkové světlo.

„To se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí - odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha ztmavne, nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře,” popsal Horálek.

Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer podle něj nejlépe vidět, přičemž stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem.

„Kužel se navíc na konci března/počátku dubna na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády - v jejichž úhlové blízkosti se na začátku března bude nacházet i planeta Mars - a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí," pokračoval Horálek s tím, že abychom zvířetníkové světlo spatřili, potřebujeme opravdu tmavé nebe daleko od zdrojů světelného znečištění. Na území ČR tak doporučuje vyjet někam do hor, ideálně do oblastí známých pro menší vliv světelného smogu: tzv. parků tmavé oblohy. Kromě nich se pěkné nebe nabízí v jižních Čechách nebo na Vysočině.

Na závěr stojí za zmínku ještě například superúplněk - o superúplňku se podle Suchana hovoří v situaci, kdy se sejdou dvě okolnosti najednou: Měsíc je v úplňku a zároveň je na své dráze kolem Země nejblíže, v tzv. přízemí. Je pak zhruba o desetinu průměru větší a svítí více.

„Tento rok se k superúplňku přiblížíme dvakrát - v dubnu a květnu. Dne 27. dubna Měsíc dosáhne úplňku v 5:32 SELČ, o necelých jedenáct hodin později se ocitne v přízemí (357 373 km daleko). O měsíc později se situace obrátí - Měsíc 26. května nejprve projde přízemím (357 314 km) okolo 4. hodiny ranní, úplněk pak nastane ve 13:13 SELČ, tedy o 9 hodin později,” zmínil Suchan, který je i tiskovým tajemníkem Astronomického ústavu Akademie věd ČR.