Článek
Vědci z organizace Historic England a kanadské McAster University prozkoumali celkem 2787 lidských ostatků nalezených na území od severní Anglie až po jižní Španělsko, aby mohli posoudit rozšíření křivice v dobách Římské říše.
Jejich výzkum, zveřejněný v časopise American Journal of Physical Anthropology, ukázal, že v prvních staletích našeho letopočtu trpělo křivicí v průměru pět procent mladistvých.
Příčinou křivice čili rachitidy je nedostatek vitamínu D způsobený omezeným pobytem na slunci a také nedostatečnou výživou. Vitamínový deficit má dramatické následky pro tělesný vývoj, protože způsobuje těžkou poruchu tvorby kostí. Ty totiž při křivici měknou a převažuje v nich chrupavčitá hmota. Té je ve zdravé kostní tkáni asi 30 %, zatímco v té rachitické až 70 %. Kosti jsou pak nejen tenké a křehké – navíc se i snadno deformují.
Nejhorší v Británii
„Naše studie ukazuje, že nedostatek vitamínu D zdaleka není novým problémem – už před dvěma tisíci lety ohrožoval lidi a zejména děti,“ konstatoval Simon Mays, skeletální biolog z Historic England.
Ne všude v Římské říší řádila křivice stejnou měrou: nejhůře jí trpěla římská Británie, kde byly poruchy způsobené touto nemocí zjištěny na ostatcích zhruba desetiny mladistvých.
Má to svou logiku: i když strava tam asi nebyla o moc chudší než třeba ve Španělsku, slunečního světla je v Británii i dnes výrazně méně.
Křivice sužovala Británii zejména v 19. století. Byla považována za nemoc spjatou se životem v temných brlozích začouzených viktoriánských měst. Vzpomínka na tuto pohromu přežívá v dílech spisovatelů, jako byl Charles Dickens.
Na rozdíl od 19. století se však za dob Římské říše tato nemoc nesoustřeďovala do měst – rovnoměrně se vyskytovala i na venkově. Jedinou zjištěnou výjimkou byla Ostia, přístav pro město Řím.
Tamní mnohapatrové činžáky, úzké uličky a malé dvorky v domovních blocích vytvářely živnou půdu pro křivici podobně jako průmyslová města předminulého století.
Lidé zápasili s křivicí nejen ve starověku či v 19. století, nýbrž i po všechny ostatní doby – až do počátku minulého století, kdy se do potravy začal přidávat vitamín D.