NASA: Venuše byla miliardy let obyvatelná, ale pak se to zvrtlo s CO2

Úřad NASA už v roce 1978 díky své sondě Pioneer – Venus 1 odhalil, že planeta Venuše měla kdysi na svém povrchu mělký oceán.

Aby vědci z newyorského Goddardova institutu pro kosmický výzkum spadajícího pod NASA zjistili, zda na oné planetě někdy bylo stabilní klima, které dokáže podporovat tekoucí vodu, vytvořili sérii pětiminutových simulací s různou mírou množství vody.

Podle všech pěti scénářů se na Venuši udržovala stálá teplota mezi 20 a 50 stupni Celsia po dobu zhruba tří miliard let. To podle NASA znamená, že byla schopná držet tekoucí vodu. A tím pádem asi umožnit i vznik života.

Vědci se domnívají, že zhruba před 700 miliony lety opětovně došlo k masivní akci, která doslova odšpuntovala vypouštění oxidu uhličitého. Atmosféra Venuše tak začala být příliš horká a hustá na to, aby tam život mohl fungovat.

Příčina této události vedoucí k extrémnímu nárůstu teploty zatím není přesně známa, ale odborníci podle agentury Reuters uvádějí, že může souviset se sopečnou činností.

Magma a roztavené horniny proudící na povrch mohly tehdy uvolnit velké množství CO2 do atmosféry. Pokud by však magma před vytrysknutím na povrch ztuhlo, mohlo vytvořit bariéru, která by zabránila tomu, aby byl plyn znovu absorbován.

Přestože je zapotřebí dalšího bádání a více kosmických misí pro lepší pochopení historie a vývoje Venuše, tato nyní zveřejněná zjištění mohou pomoci i se zkoumáním exoplanet (planet mimo sluneční soustavu) v takzvané „Venušině zóně“. A tedy lépe určit, zda mohou ve skutečnosti třeba i stále hostit kapalnou vodu a – z našeho pohledu – mírné podnebí.

Venušinou zónou je míněna teoretická orbitální zóna ve vesmíru kolem nějaké hvězdy, ve které planeta o velikosti Země bude mít takzvaný pádivý skleníkový efekt – podobný tomu, který byl nalezen právě na Venuši. Venušina zóna tedy označuje oblast kolem hvězd, kde se nacházejí planety s extrémním skleníkovým efektem vypadající jako „naše” Venuše.

Vnitřní hranici zóny určuje místo, kde už je záření příliš intenzivní, takže atmosféru planety úplně odstraní. Vnější okraj je tam, kde už záření naopak není dostatečné k „napájení“ onoho silného skleníkového efektu.

„Venuše se zkrátka vyvíjela jinak než Země, i když měly obě planety podobné počáteční podmínky. Nicméně skleníkový efekt na Venuši je mnohem extrémnější než na Zemi, a to ji učinilo tak kolosálně odlišnou,“ přiblížil pro Novinky Petr Kabáth ze Stelárního oddělení Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Co dále přispívá k tomu, že Venuše je tak jiná? Podle Kabátha za to zřejmě může rozdílné elektrické i magnetické pole, stejně tak její poloha blíže ke Slunci, obrácená rotace při oběhu, která je zároveň velmi pomalá, takže solární den tam trvá téměř 117 pozemských dní.