Nad Českem zazářil bolid, v Rakousku „pršely“ meteority

Pro objasnění vzácného přírodního úkazu bylo důležité, že se jej podařilo zaznamenat přístroji na stanicích, které se nacházejí i na našem území v rámci Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.

„Díky těmto záznamům bylo možné velmi rychle a také podrobně i přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě,“ konstatoval astronom Pavel Spurný z oddělení meziplanetární hmoty astronomického ústavu.

„Kromě toho jsme určili oblast, kde by měly zbytky původního meziplanetárního tělesa (meteoroidu), tedy meteority, na zemském povrchu ležet,” dodal Spurný.

Bolid označený EN240622_001012 byl podle něj velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami např. na stanicích v rakouském Martinsbergu (úvodní fotografie článku – pozn. red.).

Dále to byly stanice Kunžak, Churáňov, Veselí nad Moravou, Kuchařovice či Hurbanovo na Slovensku, rovněž od jevu vzdálenější stanice ve zmíněném Ondřejově.

Spurného kolega Jiří Borovička upozorňuje, že přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) na úvodním snímku, viditelné především na začátku jeho dráhy, je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje určit rychlost tělesa a její změnu – tj. brždění – v atmosféře.

„Z fotografických záznamů se nám podařilo určit všechny parametry průletu bolidu atmosférou s velmi vysokou přesností,“ zmínil Borovička. Průmět jeho dráhy na zemský povrch je na obrázku 2.

„Na několika stanicích se k tomu podařilo pořídit i podrobné spektrum bolidu, které naznačuje, že se jednalo o kamenný meteorit běžného složení,” přiznal Borovička.

„Podstatné jsou též záznamy z našich videokamer především z Kunžaku a Churáňova, a dále z Ondřejova a Kocelovic, které slouží k přesnému určení dynamiky průletu bolidu atmosférou,” podotkl.

„Navíc byl přesný průběh svícení bolidu zaznamenán rychlými fotometry na všech stanicích naší sítě, protože byl bolid tak jasný, že byl dobře viditelný z celé střední Evropy,” popsal Borovička.

„Tyto unikátní přístroje, které jsou součástí našich kamer, registrují bolidy v jakémkoliv počasí. Jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu,“ dodal.

Co se tedy odehrálo časně ráno v pátek 24. června nad jižním Rakouskem?

„Přesně ve 2:10:12 SELČ vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o původní hmotnosti zhruba 120 kilogramů a průměru asi 40 centimetrů a začal svítit již ve výšce 90 kilometrů,“ objasnil Spurný.

„Těleso se v té době pohybovalo rychlostí něco málo přes 18 km/s a po relativně strmé dráze pokračovalo v letu jižním až jihovýchodním směrem,” doplnil.

Maximální jasnosti dosáhl bolid podle astronomů ve výrazném výbuchu ve výšce 27 km nad zemským povrchem, kdy po krátkou dobu zářil 10krát více než Měsíc v úplňku.

V této fázi letu se meteoroid také nejvíce brzdil a rozpadal.

Největší úlomek pak pohasl ve výšce pouhých 17 km nad zemí nedaleko korutanského městečka Griffen a jen asi pět kilometrů severně od řeky Drávy.

Celou světelnou dráhu dlouhou 82,5 km uletěl bolid za 5,5 sekundy.

„I když převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře, je velmi pravděpodobné, že řada meteoritů dopadla až na zemský povrch,” přiznal Borovička.

„Největší meteority mohou mít hmotnost několika kilogramů a podle předběžných výpočtů by se měly nacházet v údolí řeky Drávy poblíž obce Eis (obrázek 3). Menší meteority by měly ležet v kopcích dále na sever,“ doplnil Borovička.

Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po dráze typické pro asteroidy typu Apollo, která však byla poměrně výrazně – 25 stupňů – skloněna k rovině ekliptiky (rovině zemské dráhy).

V přísluní se meteoroid dostával prakticky přesně k dráze Země a v odsluní se dostal jen málo za dráhu planety Mars. Jeden oběh kolem Slunce mu trval 1,65 pozemských let.

S vysokou pravděpodobností se podle astronomů jednalo původem o část asteroidu pocházejícího z vnitřní části hlavního pásu planetek.

Hlavní pás planetek je oblast Sluneční soustavy, která se nachází v oblasti mezi drahami Marsu a Jupitera. Je tam značné množství planetek.

Rakouský astronom Ludovic Ferrière z vídeňského Muzea přírodních věd (NHM) požádal veřejnost při hledání meteoritů o spolupráci.

Tamní zákony totiž podobné nálezy nijak neregulují, nálezce si tak může vzácné meteority nechat a nemusí je vydat odborným institucím, napsala agentura APA.

Suchan pro Novinky připomněl, že u nás je to stejné.

„Zkrátka na čí pozemek to spadne, toho to je, i když samozřejmě nálezce to může najít třeba na veřejné cestě. Proto náš Astronomický ústav AV ČR drží souřadnice v tajnosti, dokud to jde, a až pokud nic nenajdou naše týmy, dáváme to na vědomí veřejně,” vysvětlil.

„A většinou se s nálezcem domlouváme, že pokud si odebereme vědecký vzorek, větší část meteoritu s rodokmenem mu necháme,” uzavřel Suchan.