Na Saturnově měsíci mohou být živé organismy. Naznačuje to množství metanu

Experti zkoumali údaje, které v roce 2005 zaznamenala sonda Cassini, když prolétala obrovskými gejzíry ledových částic, které vyvěraly z trhlin v ledovém plášti měsíce. Svůj výzkum publikovali již v létě v odborném časopise Nature Astronomy.

Tato studie ukazuje, že gejzíry se skládají z dihydrogenu, vodního ledu a nečekaného množství metanu. Ten je na Zemi běžný a obvykle ho produkují bakterie – tedy prvky života. Může ale vznikat i geologickými procesy.

Studie použila matematické modely k výpočtu, jak pravděpodobné je, že by takové množství metanu mohly produkovat neživé mechanismy. Výpočty ukazují, že existuje reálná šance, že se na Enceladu nacházejí dokonce i miliardy živých organismů, které ho produkují.

Vědce však také zajímá, jaké typy geochemických procesů by ho mohly vytvořit tolik. Pokud se tedy ukáže, že opravdu vzniká takovými nebiologickými způsoby, připomíná Reuters. Bádání tak bude pokračovat.

Oceán pod povrchem Saturnova měsíce Enceladus by navíc mohl mít proudy poháněné slanou vodou. A to podobně, jako je tomu na naší planetě, jak vyplývá z na jaře zveřejněné studie vědců z Kalifornského technologického institutu a Laboratoře tryskového pohonu (JPL) při americkém vesmírném úřadu NASA.

Se svým průměrem asi 500 kilometrů je Enceladus velký zhruba jako sedmina „našeho“ Měsíce. Je zároveň šestým největším Saturnovým měsícem. Pozornost planetárních vědců získal v roce 2014, kdy kolem něj proletěla americká sonda Cassini, která pod jeho zmrzlým povrchem detekovala podpovrchový oceán.

Nedávno odborníci odhalili další podobnou zajímavost. Starší data z Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) potvrdila, že se na – tentokrát Jupiterově – ledovém měsíci Europa nachází přetrvávající vodní pára. Vědci nicméně zatím nerozumějí tomu, proč jsou dané výpary detekovány pouze na jedné (tzv. zadní) polokouli daného měsíce.

Europa je jeden ze čtyř velkých měsíců planety Jupiter, má v průměru 3138 kilometrů, což je jen o něco málo méně, než má náš přirozený souputník. Přítomnost vodní páry na Europě byla poprvé silně naznačena roku 2013 z fotografických materiálů Hubbleova teleskopu.