Na noční obloze svítí zvířetníkové světlo. Smog i počasí však ne vždy podívanou umožní

Na jev není třeba dalekohled, postačí tmavá obloha. „Nejlepší období pro spatření zvířetníkového světla potrvá přibližně do 15. března, poté již začne Měsíc opět rušit svým svitem,” informoval astronom a fotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.

„Podmínky pro pozorování zvířetníkového světla nicméně v tomto týdnu nebudou moc dobré. Méně frontální oblačnosti, jasno až polojasno, bude jen během noci z pondělí na úterý v severní a východní části území. Během noci z úterý na středu bude dobrá dohlednost, díky jasné nebo skoro jasné obloze v severní polovině Česka. Jinak bude převládat velká oblačnost – zataženo až oblačno,” shrnula pro Novinky Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je každopádně sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Protože jsou rozprostřeny především v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky (roviny, na které leží zemská dráha), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí.

V oblastech poblíž rovníku je podle Horálka světlo pozorovatelné po celý rok, jelikož nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem. Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat okolo rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.

„Světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625–1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier (1664–1753) publikující své práce jen o rok později,” popsal Horálek.

Dodal ale, že přemíra škodlivého světelného smogu z měst způsobila postupné „zneviditelnění” úkazu z mnoha míst na celém světě. Světlo je podle odborníků přibližně 70krát slabší než obloha v přezářených velkoměstech, proto je nutné k jeho spatření pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je k tomu samozřejmě zapotřebí též jasného počasí.

V Česku se dá úkaz obecně sledovat např. na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách.

Za ideálních podmínek, které panují např. ve vysokohorských oblastech v Chile, je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla, ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, nebo jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit.

Po 15. březnu už tedy začne Měsíc rušit jev svým svitem a zodiakální světlo přezáří. Zvířetníkové světlo pak bude možné pozorovat, a třeba i fotografovat, ještě v dubnu, konkrétně od 1. do 14. dubna, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat.

V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější částí bělavého kužele, najdeme také planetu Mars, která se nachází blízko očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády v souhvězdí Býka. Nejblíže se u kupy promítal 4. března.