Na žáky už je tématu Ukrajiny moc. Zvolnit, radí školní psychologové

Školní psycholožka Alena Šustrová na základní škole v Novém Bydžově připravila hned na začátku války tamním učitelům krátký manuál s radami. „Ohlasy byly pozitivní, děti byly rády, že s nimi konečně někdo na toto téma mluví,“ popsala Právu.

Teď se situace otáčí. O Ukrajině slyší děti nejen doma, ale i ve škole, od kamarádů, sledují dění na sociálních sítích a pouštějí si videa z války.

„Nyní jsme se v čase o týden posunuli. A na některých školách dochází až k zaplavování žáků,“ upozornila Šustrová. Není výjimkou, že se tématu nějakým způsobem dotknou skoro ve všech hodinách.

„Kolegové z odborné skupiny školních psychologů zmiňovali případ chlapce, který odmítl jít do skautu, protože se tam zase bude mluvit o válce. Od tabuizace problému se dostáváme k opačnému extrému. Takže u nás na škole se držíme přísloví všeho s mírou,“ doplnila.

Informační přehlcení potvrzuje i školní psycholožka Iveta Rebrová. „V tuto chvíli, když se zmíní téma Ukrajiny, žáci reagují spíše slovy: ‚Už zase?‘ Zdá se, že jsou tohoto tématu již plní, proto teď spíš cílíme na to, aby věděli, že se mohou kvůli tíživé situaci cítit různě, a pokud toho na ně bude moc, ať o tom mluví,“ vysvětlila psycholožka a dodala: „Někteří žáci už nechtějí slyšet další informace, jiní naopak situací žijí a zajímá je vše strategické a technické.“

Přímo se strachem z války ji požádal o konzultace jeden žák. „Pro některé z nich jsou nejtíživější emotivní záběry v televizi, přemíra informací nebo zmatené informace, zprávy před spaním, které pak vyvolávají špatné sny. Individuálně pak řešíme, co by jim mohlo pomoci,“ doplnila Rebrová.

Do zvládání se promítají i poslední dva roky pandemie, které přivedly do ordinací psychologů mnoho dětí.

Rodiče by neměli přenášet své obavy a úzkost na děti. Odbourat stres a zmírnit psychickou zátěž pomáhá aktivita. Pomáhat teď chtějí děti rodinám, které uprchly do Česka. Mnoho škol se pustilo do humanitárních sbírek. Ať už vlastních, nebo podpořily jiné. Vyvěšovaly se ukrajinské vlajky, zdobily tematicky chodby, kreslily se obrázky na projev podpory.

Zejména zpočátku také platilo, že menším dětem pomáhá přenést jejich pocity na papír. Nutit by je do toho učitelé ale neměli.

„Plošně a cíleně v běžné vyučovací hodině toto téma nedoporučuji zadávat. Není třeba děti zbytečně vracet k negativním věcem, protože děti nemusí tížit, chce to jim nepodsouvat problémy a obtíže,“ vysvětluje Šustrová.

Žádoucí je snažit se udržovat u dětí běžné aktivity, posilovat normalitu života. Obecně vzato tvůrčí činnost pomáhá. Stejně důležité je ale podle Šustrové pobavit se nad významem, který žák kresbě propůjčil. Nemělo by zůstat jen u negativních emocí.

„Je dobré do tvorby vnést i naději, prvek, který pomůže s překonáním obtíží. Něco na závěr dokreslím nebo třeba změním konec příběhu,“ radí.