Článek
Tuto cestu hledá vývojový biolog Jan Křivánek z brněnské Masarykovy univerzity. Zjednodušeně řečeno, jde o to rozlousknout záhadu myšího řezáku. Hlodavci to mají díky své genetické výbavě tak, že zub se postupně obrušuje a zároveň dorůstá. Každá myš přijde jednou za měsíc ke kompletně novým řezákům. Tak snadné by to ale u lidí asi nebylo.
Pomoc bez vrtání
„Hledáme způsob, jak léčit naše zuby zevnitř biologickou cestou. Chceme navrhnout způsob, který by umožnil zvýšit úspěšnost léčby zubu při zachování jeho vitality. Mohlo by se toho dosáhnout vytvořením upravených buněk, které by se injekčně vpravily do poškozeného lidského zubu, což by následně pomohlo k jeho přirozené obnově,“ vysvětlil vědec.
Křivánek zasvětlil hledání tohoto netradičního řešení své bádání. Pracoval na charakterizaci rozdílných buněk v zubu, a to na genetické úrovni. Se svými kolegy dokonce zjistil, že mechanismus růstu myších řezáků má některé znaky shodné s vývojem lidských zubů. Právě to ho přivedlo k nápadu hledat cesty, jak v lidském zubu nastartovat regenerační vlastnosti, aby byl schopen se do jisté míry opravit sám.
Výsledky výzkumu by biolog mohl znát za tři roky. „Jde o hledání nové cesty ke zkvalitnění lidského života za situace, kdy se populace dožívá vyššího věku. Na ochranu lidského chrupu se snažíme podívat ze zcela jiného úhlu. Uvidíme, zda nás detailní poznání mechanismu růstu myších řezáků posune dál,“ doplnil Křivánek.
Vědci a vývojáři se stále častěji shodují na tom, že hudbou budoucnosti ve zdravotní péči bude obnova vlastních orgánů a jejich vylepšování. Až poté následuje jejich nahrazování, jako je to například nyní s endoprotézami.
Do tohoto vývoje se zapojuje i česká věda. Jedním z mnoha příkladů je projekt vývoje umělé chrupavky, díky níž by již nebyly nutné výměny kyčelních kloubů. Japonským vědcům s tímto projektem pomáhají právě čeští vývojáři.
