Mimořádné předvánoční setkání Jupiteru a Saturnu. Blíž si byly naposledy roku 1226

„Konjunkce Jupiteru a Saturnu se opakují přibližně každých 20 let, ale z důvodu odlišného sklonu jejich drah se planety promítají při svých periodických setkáních s různou úhlovou vzdáleností od sebe. Letošek je opravdu unikát, neboť naposledy úhlově takto blízko (jen 6 úhlových minut) byly planety v roce 1623,” okomentoval pro Novinky tento jev astrofotograf a popularizátor astronomie Petr Horálek.

„Kdybychom ale pátrali dál, ještě bližší setkání bylo roku 1226. Tehdy v březnu se setkaly planety na úhlovou vzdálenost 1,8 úhlové minuty, čili ještě třikrát blíže,” uvedl.

„Museli bychom se vrátit v čase konkrétně až těsně před úsvit 4. března 1226, abychom viděli ještě bližší setkání obou těchto objektů,” potvrdil podle serveru The Daily Mail vzácnost až tak blízkého vzájemného přiblížení Saturnu a Jupiteru astronom Patrick Hartigan z Riceovy univerzity v americkém Houstonu.

Podobná událost „Velké konjunkce” jako letos nastane příště až 15. března 2080, kdy bude setkání obou planetárních obrů pouze o malinko těsnější než letos. „Až 24. srpna 2417 bude přiblížení větší než letos, zhruba 5 úhlových minut,” vysvětlil Horálek.

Jupiter a Saturn každopádně onoho „magického” 21. prosince najdeme již za soumraku, okolo 17. hodiny, v neskutečně těsné blízkosti. Obě planety bude dělit pouhých 6’ (zhruba pětina průměru měsíčního úplňku) a pohled dalekohledem umožní spatřit obě planety i s jejich měsíci jako jakýsi měsíčně-planetární shluk.

„Vyjma planet se totiž ve zorném poli ukáží i Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto - spolu se Saturnovým Titanem, Rheou, Thetys či Dione, případně dalšími podle průměru dalekohledu,” popsal český astronom.

Na webu České astronomické společnosti nicméně Horálek upozorňuje, že na pozorování to ale pak bude chtít vyjet někam do hor - nebo alespoň do míst s ideálně odkrytým jihozápadním obzorem (a samozřejmě perfektním počasím).

Dvojice planet bude 21. prosince už v 17 hodin jen 10° nad obzorem. V 18 hodin, kdy už bude dostatečná tma, se planety snesou ke 3° výšky nad obzor a o půl hodiny později, v 18:30, zapadají.

„Pokud bude čistý vzduch, nejlepší cestou je vyhlížet planetární setkání ještě za denního světla se světelným dalekohledem ustaveným na montáži, který obě tělesa zobrazí i na světlém nebi a bude je držet v zorném poli až do jejich západu. Ostatně, maximální přiblížení nastane ve 14:24 SEČ, ještě asi hodinu a půl před západem Slunce,” poznamenal Horálek.

Komu to nepokazila zatažená obloha, mohl si poměrně malou vzdálenost mezi těmito dvěma planetami na obloze již letos užít - a konkrétně zejména 19. listopadu. Tento jeden den totiž došlo na večerní obloze k blízkému setkání planet Jupiter a Saturn i s Měsícem.

„Další setkání Měsíce s Jupiterem a Saturnem nastane ve večerních hodinách ve dnech 16. a 17. prosince,” řekl Novinkám Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Když to tedy počasí dovolí, jsou Jupiter a Saturn nad jihozápadem pozorovatelné denně, ale společně blízko sebe i s Měsícem právě zase až 16. prosince. „Měsíc, jak známo, oběhne Zemi zhruba za měsíc, takže se jednou měsíčně s těmi planetami potká,” dodal Suchan.

To hlavní ale má přijít právě až tři dny před Štědrým dnem.

Aktuální prosincový úkaz je v jistém smyslu i připomínka Betlémské hvězdy. Podle Horálka již víme, že kometa to opravdu nebyla, tu nám do vánoční „mytologie“ vtiskl až italský malíř Giotto di Bondone ve 14. století.

„Největšími kandidáty na původ Betlémské hvězdy jsou podle teorií supernova v únoru roku 4 před naším letopočtem a z hlediska Herodova skonu právě série konjunkcí Jupiteru se Saturnem roku 7 př. n. l. - tehdy se setkaly na vzdálenost jednoho stupně. Tato série konjunkcí byla velmi vzácná, neboť Jupiter a Saturn se díky perspektivě jevily po celý rok velmi blízko sebe, navíc v souhvězdí Ryb. Ryby jsou souhvězdím Židů, Saturn židovskou ‚hvězdou' a Jupiter zase královskou. Matouš popisuje Betlémskou hvězdu jako ‚jeho hvězdu na východě', což krásně této symbolice nahrává. Obě planety jsou velmi jasné, zejména Jupiter. Letošní konjunkce se sice neodehrává v souhvězdí Ryb a není nad východem, ale nad jihozápadem, ovšem bude rovněž prakticky na Vánoce,” napsal Novinkám.

Jde totiž podle něj o to, že smrt krále Judeje Heroda Velikého je zaznamenána jako událost mezi zatměním Měsíce a oslavou židovského svátku Pesach. Takové se ale nabízejí hned tři, a to v letech 5, 4 a 1 před naším letopočtem. „S ohledem na to, že rok před smrtí nechal Herodes vyvraždit chlapce ve věku 2 a méně, pak se Ježíš musel narodit mezi lety 7 až 2 př. n. l. Pak už stačí hledat nejvýraznější jevy v tomto okénku, a tam se nabízí ony konjunkce a supernova,” uzavřel Horálek.

Pro úplnost je třeba dodat, že příběh o vraždění neviňátek se vyskytuje pouze v Matoušově evangeliu a událost není považována za historicky prokázanou. Hledání Ježíšova data narození dále komplikuje Lukášovo evangelium, které je dává do souvislosti se sčítáním lidu v Judeji pod vedením římského místodržitele Quirinia. To ale proběhlo až v roce 6 n. l. Ovšem to už je téma pro jiný článek.