Článek
„Je evidentní, že v našem systému chybí střední prvek řízení, který by zabezpečil srovnatelnou úroveň kvality vzdělávání na jednotlivých územích,” poznamenal ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška.
V dovednostech a znalostech stejně starých dětí v různých školách proto může vznikat rozdíl až jeden a půl roku školní docházky, uvedli zástupci fondu.
Rozdíly v kvalitě škol souvisí podle Eduzměny s výraznou decentralizací českého školství, která je největší mezi zeměmi OECD.
Některé české děti tak nyní podle analýzy mohou být svými výsledky například na úrovni Bulharska, jiné naopak Švýcarska či Německa. To má přispívat k prohlubování chudoby v některých částech Česka.
Vliv rodinného zázemí i zrušení okresů
Ačkoli mezinárodní zkušenosti ukazují, že autonomie škol je důležitým prvkem podpory kvality vzdělávání, v případě ČR se jedná o nedomyšlenou transformaci, zmínili autoři analýzy. Podle nich k ní přispělo hlavně zrušení okresů v roce 2000 a přechod škol k vlastní právní subjektivitě v roce 2003.
Vzhledem k tomu, že je v ČR velký počet obcí (asi 6500), které zřizují školy, nemá v současnosti podle analýzy zhruba 60 procent škol zřizovatele kvalifikovaného ve vzdělávání.
Pokud by se české školství mělo dostat na úroveň zemí OECD, musel by navíc jeho rozpočet být ročně o 50 miliard korun vyšší než nyní.
České děti chodí do školy nejméně rády ze všech zemí OECD.
Česko se mezi roky 2006 a 2015 zařadilo mezi země, ve kterých nejvíce roste vliv rodinného zázemí na výsledky dítěte, ačkoli Česko zároveň patří mezi státy s nejnižšími rozdíly mezi jednotlivými skupinami lidí.
Lepší vzdělávání než rodiče získá kolem 20 procent dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD. Podle analytiků to znamená, že se školám nedaří dostatečně vzdělávat děti, kterým se rodiče tolik nevěnují.
Negativní vztah ke škole
„Nemyslíme si, že jsou žáci méně zdatní. Ani to neznamená, že se na školách dnes učí hůře než dříve. Ale z dat jasně vyplývá, že se nám nedaří držet krok s úrovní výuky v jiných evropských zemích,” shrnul Tomáš Řemínek z Eduzměny.
Zaostávání českého školství se podle něj odráží i ve zhoršení výsledků českých žáků v mezinárodním testování. České děti chodí do školy nejméně rády ze všech zemí OECD, negativní vztah k ní má 32 procent žáků.
Dvě třetiny rodičů by se nebránily změnám ve vzdělávacím systému. S tím současným je spokojena polovina lidí.
Nadační fond Eduzměna založily společně čtyři české nadace, a to Nadační fond Avast, Nadace České spořitelny, Nadace Karla Janečka a Nadace OSF. Funguje jako platforma zástupců soukromého neziskového a státního sektoru, která chce podpořit systémové změny ve výuce dětí. Hodlá se zaměřit hlavně na podporu různých organizací a projektů na modernizaci a rozvoj vzdělávání.
OECD
Vznikla 30. září 1961 s cílem podporovat opatření, jejichž smyslem je:
- dosáhnout co nejvyššího udržitelného ekonomického růstu, zaměstnanosti a stoupající životní úrovně členských zemí při udržení finanční stability;
- přispívat k rozvoji světového obchodu na mnohostranném nediskriminačním základě v souladu s mezinárodními závazky.
Má 38 členů: Austrálie, Belgie, Česká republika (od roku 1995), Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chile, Island, Irsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Řecko, Turecko, USA a Velká Británie.
V této souvislosti je třeba připomenout, že v současnosti každoročně nezvládne dokončit základní vzdělání kolem pěti tisíc dětí, což je podle ministerstva školství zhruba šest procent žáků, kteří vyjdou ze základních škol.
