Měsíc míval magnetické pole silnější než Země, dokázaly měsíční kameny

Při lunárních misích Apollo astronauti nasbírali na Měsíci kameny, které v sobě zachovaly stopy po starodávném magnetickém poli, připomněla studie publikovaná v odborném časopise Science Advances.

Většina z těchto hornin byla stará tři až čtyři miliardy let, což je nicméně příliš dlouhá doba na to, aby bylo možné studovat zánik vnitřního měsíčního dynama.

Aby badatelé z Massachusettského technologického institutu (MIT) u Bostonu mohli prozkoumat pozdější magnetickou historii Měsíce, testovali dva vzorky staré miliardu let. A u nich zjistili, že zaznamenávají slabé lunární magnetické pole.

Vědci kameny, které na měsíčním povrchu zůstaly po dopadu meteoritu, znovu zahřáli, přičemž získali stejné hodnoty jako před ním. Tím se ujistili, že teplota způsobená zásahem se vzájemně neovlivňovala s magnetickými záznamy.

Jak uvádí tisková zpráva MIT, naše přirozená družice dříve bývala mnohem blíže k Zemi. Gravitační účinek způsobil, že se tekuté lunární jádro rozkmitalo, což vytvořilo magnetické pole.

„V současnosti činí průměrná vzdálenost oběžné dráhy Měsíce od Země přesně 384 399 kilometrů. Minimální vzdálenost od Země je 363 104 km, maximální vzdálenost 405 696 km,“ doplnil pro Novinky Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Slabý magnetismus zachycený zmiňovanými kameny každopádně podle agentury Reuters naznačuje, že gravitační efekt začal působit před miliardou let.

Dnešní Měsíc má jen velmi slabé magnetické pole. Navíc to právě není takové magnetické pole, jaké vytváří dynamo v jádře planety (či v tomto případě měsíce). Před třemi miliardami let ale bylo lunární magnetické pole zřejmě dokonce silnější, než jaké má nyní Země.

Magnetické pole planet ve Sluneční soustavě je generováno procesy v kovovém planetárním jádře. Pole tvoří kolem mateřského objektu takzvanou magnetosféru, která ho chrání před slunečním větrem. Díky analogii s točivými elektrickými stroji se daný mechanismus nazývá planetární dynamo.