Když se nadané dítě nepodporuje, stane se z něj průměr, tvrdí koordinátorka slovenské IQ olympiády

Tyto děti se často více ptají, píšou a čtou rychleji než jejich vrstevníci, více si všímají vztahů a souvislostí a problémy chtějí často řešit více do hloubky. Když se ptají „PROČ?”, tak to není jen rétorická otázka nebo aby tím poškádlily rodiče, ale opravdu chtějí chápat podstatu věci. Jsou intelektuálně vyspělejší než jejich vrstevníci, emočně a sociálně jsou na tom podobně jako oni.

Většinou mají rodiče radost, protože si pro své dítě slibují lepší možnosti uplatnění. Rodiče by takovému dítěti měli umožnit rozvíjet se v tom, co mu jde. Když mu jde například matematika, tak by ho v tom měli podporovat. Je dobré hledat různé volnočasové aktivity a kroužky oním směrem.

Ale to neznamená, že by se dítě nemělo rozvíjet i v oblastech, které mu nejdou. Když mu třeba nejde kreslení, tak by mělo pracovat i na tom, protože tím se naučí zvládat neúspěch. Nadané děti jsou totiž zvyklé jen vyhrávat a je dobré je připravit i na neúspěch, aby později neměly psychické problémy, když se s ním setkají.

To je velká škoda, protože když se nadání nepodchytí, tak se zprůměruje. Takové dítě se mnohdy postupně naučí nevystrkovat rohy, přihrbit se a tvářit se, že nic neví. Ale když se nadání objeví a nic se s tím nedělá, tak to také není ideální. Je na tom potřeba pracovat.

Vyplývá to z toho známého průzkumu, že máte 20 jednoduchých úkolů, které účastníci pokusu jednoduše vyřešili. Jedné polovině z nich po vyřešení řeknete, že „jsou dobří a šikovní“ a té druhé řeknete, že „hodně makali, a proto to zvládli“. Příště dáte všem tak těžké úkoly, že je možné vyřešit z těch 20 maximálně jeden až dva. V posledním týdnu pokusu dostanou účastníci opět jednodušší úkoly – ta skupina, které jste na začátku říkali, že jsou „šikovní a dobří“, ti to nezvládnou. Ale ti, kterým jste říkali, že „jsou úspěšní, protože na tom tvrdě makali“, ti úkoly ve třetím kole vyřeší.

Vychází z toho, že když někomu opakujete, že je dobrý a šikovný, tak si o sobě může myslet, že je něco víc, aniž by pro to něco dělal. Ale intelekt se musí rozvíjet, i když je dítě nadané, musí se na tom makat. A možná právě tam to platí více než jinde.

S českou Mensou máme vynikající spolupráci, máme společný cíl, což je identifikovat a podporovat nadané děti. Do Česka jezdím na finále české Logické olympiády a kolegové jezdí i k nám na IQ olympiádu. Existují také regionální soutěže pro studenty gymnázií z Moravskoslezského kraje a ze Žilinského kraje. Navzájem čerpáme nápady.

U nás se na rozdíl od Česka mohou přihlásit pouze žáci mezi 10 až 15 lety, v Česku je soutěž pro základní školy i pro gymnázia. My zase máme vedle individuálních testů i úkoly v týmech navíc. V jednom týmu jsou dva chlapci a jedna dívka, kteří se nikdy předtím neviděli a potkávají se poprvé právě až na soutěži, kde mají společně vyřešit nějaký úkol. Jde například o prostorovou představivost nebo o logické uvažování. Cílem je podpořit kooperaci, protože pro společnost je klíčové, aby lidé dokázali spolupracovat.

Týmy například dostanou stuhu dlouhou 195 centimetrů a úkolem je odstřihnout přesně 26 centimetrů. K dispozici mají pouze nůžky. U takových úkolů nejí jasně předepsané řešení. Někdo na to jde matematicky, někdo třeba zná svou délku nohy a podle toho to může odměřit.

Nebo týmy dostanou text v Braillově písmu a musejí ho přečíst, ale proces je postaven na kooperaci, protože každý jednotlivý člen týmu má jen jeden klíč – jeden má Braillův text, druhý abecedu... Společně musejí nějak úkol vyřešit. Dalším příkladem z minulosti třeba bylo, že týmy musely postavit co nejvyšší věž z marshmallows a měly k tomu k dispozici pouze špejle a ty sladkosti. Dalším příkladem bylo postavit co nejdelší da Vinciho most z lékařských špachtlí, bez pomoci lepidla.

Nemusejí být vždy premianti, zřejmě bych to popsala tak, že to jsou děti, které myslí správně a rychleji než ostatní. Asi bychom mohli říct, že to jsou ti nejbystřejší. Registrovat se může každý, podmínkou je absolvovat 30minutový test. Ti, co mají nejvíce správných odpovědí, postupují dál. Na otázky se nemusejí nijak připravovat, jsou to rychlé a krátké úkoly. Asi jde také o to, jak se žáci dokážou soustředit.

Prvního ročníku se účastnilo 46 dětí, dnes se hlásí kolem 15 tisíc. Do finále se dostane 60 z nich. Děti jsou přirozeně soutěživé a chtějí vyhrávat. Často je motivují i ceny a možná účast na finále, které se koná vždy v krásných reprezentativních prostorách, v roce 2021 například na Bratislavském hradě. Teď v pandemii bylo těžké děti motivovat k mimoškolní aktivitě. Celkově jim vyhovuje jakási rivalita, a to v online prostoru chybělo. I ten jeden rok je docela dost vidět.

Existují specializované školy pro nadané děti nebo školy třeba s matematickým zaměřením. Ale nadání na Slovensku není na rozdíl od Česka speciální vzdělávací potřeba, i když vlastně vysoké IQ může být bráno jako handicap, ale i tak nemají diagnostikované vysoce nadané děti žádný nárok na asistenta pedagoga, pouze na podporu psychologa či nárok na zvláštní vzdělávací plán v některých předmětech.

Takoví žáci ale nesmějí přeskočit ročník. Takže běžné školy se nadaným dětem automaticky nijak zvlášť nevěnují. A to je velká škoda, protože jak už jsem říkala, nadání se pak zprůměruje.

Naučila jsem se číst ve čtyřech letech, ale to jen asi proto, že jsem byla u babičky a ta zrovna trénovala čtení s mým bratrancem. A já jsem jen poskakovala kolem a mimoděk se to naučila. Nepovažuji se za výjimečnou, ale pamatuji si momenty z dětství, kdy jsem se cítila jako na jiné planetě.

Často třeba sedíte potichu a neřeknete, co víte, jen abyste druhého neurazili. Také si vzpomínám, že jsem se občas neměla se spolužáky o čem bavit, cítila jsem se trapně. Někdy se třeba spolužáci něčemu smáli a já nevěděla proč, řešila jsem v té době prostě jiné věci. Člověk se ale časem přizpůsobí a získá potřebnou emoční inteligenci.

Jít si za svým snem, makat na sobě a nespoléhat se na to, že všechno vím. I talent a nadání se musejí rozvíjet dál. Dávám dětem za vzor slovenskou lyžařku Petru Vlhovou, která sice má talent, ale má za sebou také odříkání a tvrdý trénink. Nebo úspěšný zpěvák, i když má od přírody talent a sluch, nesebere noty a nezačne skvěle zpívat, musí se to také naučit. Prostě každý svůj talent musí dál rozvíjet.

Takže kupříkladu říkám, když už chci hrát hru na mobilu, tak si pustím třeba sudoku.