Článek
Tchien-kung 1 je první čínská vesmírná stanice. Do vesmíru byla vypuštěna v roce 2011 a původně měl její život skončit kontrolovaným pádem na Zemi v roce 2013, ale její mise byla prodloužena do roku 2016.
Tehdy došlo k přerušení dálkového přenosu údajů a amatérští astronomové začali spekulovat, že Číňané ztratili nad svou stanicí kontrolu. To nakonec připustila i Čína a oznámila, že stanice by měla klesnout do zemské atmosféry v druhé polovině roku 2017.
Číňané tedy momentálně nemají pod kontrolou objekt o hmotnosti 8,5 tuny pohybující se rychlostí více než 32 tisíc kilometrů v hodině, který se rozpadne na kousky a zřítí se na neznámá místa naší planety.
Harvardský astrofyzik Jonathan McDowell loni potvrdil, že v takovém případě většina stroje při průletu atmosférou shoří, ale například raketové motory ne úplně. Jejich stokilové kusy tak mohou dopadnout na zemský povrch. [celá zpráva]
Škody nemusejí být rozsáhlé
Podobné události se už staly. Nechvalně proslulé byly radioaktivní fragmenty z ruského jaderného satelitu Kosmos 954, které v roce 1978 spadly v severní Kanadě.
O rok později velké kusy první americké vesmírné stanice Skylab pokropily australské vnitrozemí a pár větších kusů po sobě zanechalo vypálené krátery.
Stejná věc se pravděpodobně stane i s Tchien-kungem 1.
„Ano, existuje možnost, že způsobí škody, třeba zasáhne něčí auto, budou pršet kousky kovu, které by mohly proletět něčí střechou. Ale nebudou to rozsáhlé škody,“ poznamenal McDowell pro britský list The Guardian.
Není samozřejmě možné s jistotou určit, jak nebezpečný pád Tchien-kungu 1 bude. V době pádu Skylabu NASA spočítala pravděpodobnost jedna ku 152, že některá část vesmírné stanice zasáhne člověka.
Jedna věc je ovšem jistá. Nebezpečí zabití satelitem se bude zvyšovat úměrně tomu, čím více jich do vesmíru posíláme. A čím víc států bude na oběžnou dráhu umisťovat větší struktury, bude se zvyšovat i riziko, jaké představují, až se zřítí.
Technologický, ekonomický a politický význam vesmírných stanic a vesmírného cestování je čím dál evidentnější. Už nyní těžíme z výhod GPS a celosvětové komunikace.
Přijmeme někdy jako nezbytné riziko možnost, že družice mohou způsobit něčí zbytečnou smrt? Na tuto otázku musíme najít odpověď, než se běžnou součástí oběžné dráhy kolem Země stanou velké satelity.
