Jsou hledači stop pradávných civilizací jenom snílci?

Gavin Schmidt, šéf Goddardova institutu pro vesmírná studia (GISS) při americké kosmické agentuře NASA, ho upozornil, že podobně by se dalo uvažovat o stopách zaniklých civilizací i na naší Zemi v její velmi vzdálené minulosti. Čili – před desítkami či stovkami miliónů let.

Astrofyzik Frank z University of Rochester chtěl řešit otázku, zda každá civilizace v kosmu vyvolává svou činností podobnou změnu klimatu, jako je ta současná pozemská. Byl by to nový, neotřelý způsob, jak pátrat po zatím „unikajících“ mimozemšťanech.

Schmidt ho však zastavil v rozletu hned poté, co Frank přednesl jádro své myšlenky. „Moment! Jak víte, že my jsme první civilizací na naší planetě?“ zeptal se ředitel GISS. Výsledkem jejich diskuse byla studie pro časopis International Journal of Astrobiology, která řeší otázku, jaké stopy by za desítky miliónů let zůstaly po civilizaci podobné té naší.

Autoři studie soudí, že pro její zodpovězení se nedají využít běžné archeologické postupy, kdy se hledají zbytky starověkých či pravěkých staveb, tělesné ostatky a artefakty.

Důvod je prostý – po tom všem se pátrá na povrchu Země nebo trochu pod ním. Jenže povrch planety se dramaticky mění, takže jeho nejstarší část, která tvoří „vnější zemskou slupku“ i nyní, je stará pouhých 1,8 miliónu let. Leží v izraelské Negevské poušti. Existují samozřejmě ještě starší povrchy, rozdíl však činí pouhých 800 tisíc let.

„Silurská hypotéza“, s níž pracují Frank a Schmidt, se však ptá, co by zbylo po civilizacích, které by vznikly před desítkami či stovkami miliónů let. Na Zemi bychom se tím dostali nejen do druhohor, ale i do prvohor, kdy se objevují první členovci, měkkýši a obratlovci.

V této hypotéze už samozřejmě nehraje žádnou roli náš druh, Homo sapiens sapiens. Lidé našeho typu se totiž poprvé objevili někdy před 300 tisíci lety. Že by věda dala jednou šanci i inteligentním praještěrům, kteří zatím straší jen v komiksech? Zkameněliny by prý při odhalení našich inteligentních předchůdců nepomohly.

Frank tvrdí, že ve fosilie se změní jen nepatrná část živočichů a rostlinstva. „Bylo by proto snadné přehlédnout průmyslovou civilizaci, která by trvala pouhých sto tisíc let,“ napsal na webu The Atlantic a připomněl, že ta naše trvá zatím pouhých 200 let, tedy pětisetnásobně kratší dobu.

Za padesát či sto miliónů let už z nás či našich výtvorů asi nezbude ani ten prach a popel. Zaniknou i „věčné“ pyramidy. Přesto bude možné ještě desítky miliónů let po případném zániku lidstva zjistit, zda na Zemi existovala civilizace, či nikoli.

Stopy zůstanou v horninách a bude jich hned několik. Frank spekuluje o možnosti, že rozkládající se plasty by mohly vytvářet vrstvy na dně oceánů. Není ale jisté, zda mohou být tak silné, aby se podle nich dala i naše civilizace najít i po desítkách miliónů let. Daleko viditelněji se projeví fakt, že vzácné kovy se díky naší touze po elektronických přístrojích a hračkách přesouvají po Zemi daleko více, než by to mohly zajistit geologické pochody.

Nejdéle by však vydržely stopy, které zanechají odpady vzniklé naší činností. Zejména ty, jež vznikají spalováním uhlí, plynu či ropy. Při něm se uvolňuje uhlík, který má různé varianty (izotopy).

Donedávna byly v ovzduší tři izotopy uhlíku v určitém poměru. Spalováním látek, jež vznikly v druhohorách, se ale tento poměr viditelně mění. V uhlí a dalších fosilních látkách totiž jeden z těchto izotopů prakticky chybí.

Vrstvy z naší doby by se tedy měly vyznačovat vyšší koncentrací dusíku, dvou izotopů uhlíku a vzácných kovů, jakož i přítomností plastových nanočástic, a dokonce i syntetických steroidů. Frank se ptá, zda by se podobné „signály“ civilizace nedaly zjistit už dříve. „Nelze zajistit energii pro globální civilizaci, aniž by to mělo nějaký dopad na planetu,“ zdůrazňuje přitom.

Připomíná také, že už před 56 milióny let zažívala planeta globální oteplení, kdy prakticky zanikl led na pólech a průměrné teploty byly o osm stupňů vyšší než dnes. I podíly uhlíku a dusíku prý v té době stouply podobným způsobem jako dnes. Přiznává ale, že tyto procesy byly příliš pomalé. Trvaly statisíce let, což se nedá srovnat s tempem dnešní civilizace.

Pradávné oteplení bývá označováno zkratkou PETM. Podle Franka je to jen „časový rámec pro reakci na to, co ji vyvolalo, nikoli časový rámec příčiny“. Ta mohla být mnohem kratší.

„Je tu rébus. Pokud byla průmyslová činnost nějakého dřívějšího druhu krátkodobá, nemusíme ji snadno zjistit. Mohlo by si to vyžadovat specializované a nové detektivní metody ke zjištění důkazů skutečně krátkodobé události v dávných usazeninách. Jinak řečeno, pokud nebudete pátrat přímo po tom, nemusíte to zjistit,“ soudí proto Frank.