Je Oumuamua skutečně mimozemská sonda? Záhada trvá

Oumuamua by mohla být sondou mimozemské civilizace pátrající po cizím životě, kterou pohání takzvaná solární plachta. Znamenalo by to, že „kosmický koráb napne plachty a nechá se hnát slunečním větrem“.

Na základě zkoumání podivně se chovajícího objektu, který se otáčí kolem své osy každých sedm hodin, to oznámili američtí astronomové Abraham Loeb a Shmuel Bialy z Harvard-Smithsonianova centra astrofyziky v Massachusetts. Přiklonili se tak k již dříve vysloveným spekulacím. [celá zpráva]

Oumuamua mění i svou rychlost. Vědci to neumějí vysvětlit, těleso je mate už dlouho. [celá zpráva]

Pro mimozemský vliv se ale loni nenašly patřičné signály. [celá zpráva]

Po nějaké době se nyní opět vyskytla teorie o mimozemšťanech. Je to ale pořád jen připuštění teoretické možnosti. Sice to může vypadat – a je otázkou na jak dlouho –, že se vědecká komunita zase vrací k dřívější teorii sondy z jiné soustavy, která tou naší sluneční jen proletěla a upozornila na sebe množstvím anomálií. Jenže jiní výzkumníci jsou skeptičtí.

Podle článku vědce Dona Lincolna z instituce Fermi National Accelerator Laboratory příslušící pod americké ministerstvo energetiky, Chicagskou univerzitu a Universities Research Association, který publikoval na webu stanice CNN, je spekulace harvardských expertů „zcela jistě chybná“. Byť nepochybně zajímavá a nutí nás podle Lincolna klást si další otázky.

Když se loni v říjnu objekt Oumuamua poprvé objevil, nejprve se počítalo s tím, že jde o běžný asteroid, a to navzdory nezvyklému tvaru doutníku a značné délce – podle britského listu The Guardian až 400 metrů na délku a 40 metrů na šířku.

„Je to velmi zvláštní objekt, který je pro mnohé astrofyziky výzvou. Nejen kvůli svému tvaru, ale také kvůli zrychlení. Přestože to svádí k představě o mimozemské lodi, stále lze jeho pohyb vysvětlit přirozeně,“ okomentovala to pro Novinky Lenka Zychová, česká astronomka a astrofyzička působící v Belgii.

Jak připomíná server USA Today, mezihvězdný objekt Oumuamua byl nejprve považován za kometu kvůli svému tvaru. Neobjevil se však žádný ohon, takže se z něj stal asteroid, ale nakonec opět kometa, ale s nízkou aktivitou.

Podařilo se totiž prokázat, že Oumuamua se od Slunce vzdalovala rychleji, než by tomu u bylo u běžného asteroidu. Důvodem má být uvolňování materiálu z povrchu tělesa v reakci na prohřátí Sluncem. Uvolňování hmoty po průchodu přísluním poskytovalo tělesu slabý trvalý tah.

„Domníváme se, že je to malá podivná kometa. Data potvrzují, že urychlování klesá se vzdáleností od Slunce, což je pro komety typické,“ konstatoval tehdy Marco Micheli z Evropské kosmické agentury (ESA).

Těleso sice při svém vzdalování stále zpomalovalo z důvodu přitažlivosti Slunce, ale právě ne tak intenzivně, jak předpovídá nebeská mechanika. Očekávalo se, že celková rychlost bude pomalejší.

Když kometární jádro ohřívají sluneční paprsky, uvolňují se z jeho povrchu plyn a prach, které kolem něj vytvoří oblak hmoty označovaný jako koma, případně rovněž ohon. U Oumuamuy se ale žádné pozorovatelné známky uvolňování hmoty zaznamenat nepodařilo.

„Myslíme si, že z povrchu by se mohly uvolňovat neobvykle velké a hrubé prachové částice,“ vysvětlila dříve Karen Meechová z Havajské univerzity. Oblak větších prachových částic by nemusel být dostatečně jasný na to, aby jej šlo detekovat. [celá zpráva]

To nás oklikou přivádí k nejnovějšímu dohadu harvardských fyziků. Existuje další možný zdroj zrychlení nazývaného „radiační tlak“, tedy síla, která pochází ze Slunce. Tato síla je spjata s množstvím světla, které Oumuamua potřebuje, a proto může se zvětšující se vzdáleností od naší hvězdy zrychlovat stále méně.

Právě na základě hypotézy s radiačním tlakem došli harvardští vědci k závěru, že může jít o zmíněnou sluneční plachtu, což je pro lidskou technologii zatím jen teorie.

„Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy,“ vypůjčil si Lincoln bonmot od legendárního astronoma Carla Sagana. „Pohyb Oumuamuy je toho dokonalým příkladem. Je pravděpodobné, že tajemství má jednoduché vysvětlení. Ale je alespoň teoreticky a fyzikálně možné, že to sonda je. Dokud nevidím mimořádné důkazy, sázím však proti tomu,“ uzavřel svou tezi.

Nejlogičtější by také podle Zychové bylo považovat objekt za kometu a jeho nečekané chování vysvětlit jevy, které běžně pozorujeme u komet. Potíž je v tom, že se důkaz takového jevu (kdy část povrchu kometárního jádra sublimuje a dodá tak objektu zrychlení v určitém směru) v datech neobjevil.

„Nicméně – neexistence důkazů neprokazuje neexistenci jevu. Nový článek, který naznačuje, že by se mohlo jednat o solární plachtu, ale ještě neprošel kontrolou, a navíc obsahuje několik nejasností. Například: víme, že těleso rotuje. A to tak, že by princip světelné plachetnice nemohl plně fungovat,“ upozornila.

Podobný názor má i astronom Alan Jackson z kanadské University of Toronto Scarborough, kterého dokument harvardských kolegů rovněž úplně nepřesvědčil a podle CNN jej pokládá za „poněkud chybný“. Zmínil, že spektrální data z Oumuamuy ukazují na asteroid či kometu, přičemž solární plachta by podle jeho slov vykazovala velmi odlišné znaky.

„Jakákoli funkční vesmírná loď by téměř jistě solární plachtu v mezihvězdném prostoru stáhla, aby zabránila jejímu poškození. Daleko od hvězd je plachta neužitečná, tudíž by nebyl důvod nechat ji roztaženou. A pokud by byla znovu nasazena při vstupu do sluneční soustavy, byla by nedotčená,“ je přesvědčen Jackson.

Dokonce i rotujícím pohybem skrz vesmírný prach poškozená plachetnice by prý byla radiačními silami ovlivněna mnohem více, než jak jsme pozorovali.

Harvardská studie tak jen naznačuje, co vše je hypoteticky možné, nic to však neříká o tom, že to opravdu byla sonda. Je tedy otázkou, zda se vůbec někdy skutečnou pravdu dozvíme. Nevíme ani, odkud Oumuamua přesně přiletěla...