Jantar dokázal zachovat barvu hmyzu z doby dinosaurů

V prastaré pryskyřici z uvedeného naleziště vědci až dosud zjistili mj. kvetoucí rostliny, klíšťata nasátá krví malých dinosaurů, štíry, pavouka útočícího na vosu, ptačí křídla, a dokonce i opeřený ocas malého dinosaura a celé mládě primitivních ptáků.

Také nejnovější objev života uvázlého v pryskyřici vytékající ze stromů v barmském pralese představuje skutečnou senzaci.

O tom, jak zbarvené byly organismy obývající naši planetu před miliony let, jsme toho věděli až donedávna hodně málo. Vždyť ani hojně nalézané kosterní pozůstatky, ani zkamenělé otisky pochopitelně žádnou představu o tom, jak vypadal příslušný živočich, pokud jde o barvy, nedávají. A i v tomto případě badatelům významně pomohl jantar ze severu Myanmaru.

Čínští vědci z Ústavu geologie a paleontologie Akademie věd v Nankingu zkoumali 35 kusů jantaru starých 99 milionů let, tedy z nejmladšího a současně nejdelšího útvaru druhohor označovaného jako křída, a obsahujících dokonale zachovalý hmyz. A jak dokazují snímky otištěné v časopise Proceedings of the Royal Society B, ten hýřil nepřehlédnutelnými barvami.

Zbarvení organismů či jejich částí zakonzervovaných v jantaru totiž vytváří neskutečně jemná struktura povrchu těla daného tvora, která rozptyluje světlo o určitých vlnových délkách, čímž vytváří skutečně velmi intenzivní barvy.

Na stejném fyzikálním principu vzniká zbarvení, kterému říkáme strukturální, i u jiných živočichů, nebo dokonce rostlin. Proto vnímáme paví peří, motýlí křídla či šupiny některých ryb jako nápadně duhové. Právě struktura vnější vrstvy chránící povrch hmyzího těla (kutikuly) má na svědomí zářivý kovově fialový, purpurový a modrozelený lesk hmyzu, jenž uvěznila v Myanmaru druhohorní pryskyřice.

Analýza elektronovým mikroskopem potvrdila, že se povrch těla v jantaru zalitého hmyzu skládal z několika vrstev rozdílným způsobem odrážejících světlo, které pradávná pryskyřice v tomto případě dokázala zachovat, aniž by je nějak poškodila.

Většinou ale i jantar nanostruktury na povrchu těl zalitých organismů rozptylující světlo výrazně deformuje: proto je materiál ze severu tak výjimečný.

Nádherně vybarvený hmyz zkoumaný čínskými vědci nejčastěji zahrnoval délkou těla malé vosy zlatěnky: v angličtině se nazývají kukaččí vosy, protože kladou vajíčka do hnízd jiných vos. Ve vzorcích nechyběli ale ani brouci tří rozdílných skupin a drobné vosy chalcidky.

„Nevíme, zda zbarvení sloužilo hmyzu jako ochrana, hrálo určitou roli v přísunu tepla nebo mělo lákat partnera,“ říká vedoucí výzkumníků Cai Čeng-jang a naznačuje, kam se výzkum jeho týmu v budoucnosti zaměří. Jedno je ale jisté: svět dinosaurů rozhodně nebyl šedý.