Jak to dělají motýlkové

Například samičky ohniváčka černokřídlého (Lycaena phlaeas) z početné podčeledi modráskovitých (Lycaeninae) „mají sex“ jen jednou v životě. Musí se proto snažit, aby otec jejich potomků byl opravdu ten nejlepší, ale pak se dvoření dalších samečků vyhýbají. Soustředí se na tvorbu a kladení vajíček.

Samičky ohniváčků k tomu využívají svá pestrá křídla. Tedy pestrá zejména z horní, lícové strany, na rubu převážně skromně hnědá.

„Samičky skládají křídla k sobě, aby hnědými křídly překryly jasně oranžová přední křídla, aby byly pro samečky, prolétající kolem, méně viditelné,“ napsal japonský entomolog Jun-Ya Ide z Technologického institutu Kurume ve Fukuoce v magazínu Ethology. „Skrývají se ovšem už méně pečlivě, jestliže je v bezprostřední blízkosti také několik motýlů nepříbuzných druhů,“ upozornil.

Ide svá pozorování ověřil experimentem. Vyrobil umělé motýlí samečky, umístil je na dlouhou tenkou tyčku a vydal se na rozkvetlou louku. Jakmile model motýla přiblížil k samičce, která již byla oplodněna, sevřela křídla, aby ukryla své zářivé barvy a stala se nenápadnou. Jestli ale nechala křídla rozevřená, šlo vždy o ještě nespářenou motýlí „pannu“. Podle Ideho neustálé pokusy samců o páření mohou delikátní pohlavní ústrojí samiček poranit, proto si proti obtěžování vytvořily obrannou strategii.

Příroda ovšem některé věci zařídila divně. Zatímco samičky ohniváčků jsou na loukách, kde žijí, nepřehlédnutelné a před dotěrnými samečky se musí maskovat skládáním pestrých křídel, samičky okáčů, žijících v evropských lesích, musí partnery často dlouho hledat. Entomologové si dávno všimli, že některé samičky babočkovitého druhu okáč pýrový (Pararge aegeria) jsou výrazně aktivnější než jiné. Až 55 procent denní doby tráví poletováním, místo aby seděly na květu a krmily se nektarem.

Podíl této nápadné aktivity roste s přibývajícím věkem samiček, ovšem jen těch dosud nespářených, přičemž nezáleží na tom, jsou-li z první generace, která se objevuje už v dubnu, nebo jestli se vylíhly až v druhé, červencové generaci. Podle studie z loňského podzimu jde o vystupňovanou snahu neoplodněných samiček najít samce včas, aby stihly naklást vajíčka.

Zoologové rozeznávají dvě rozmnožovací strategie motýlích samců: jedna skupina hledá samičky za letu, při „patrolování“, zatímco druhá dává přednost kontrole jednoho místa. Okáči patří do druhé, „hlídací“ skupiny. Samci kontrolují malé mýtinky nebo jen prosluněné mezery, které si žárlivě střeží. Teprve loňská studie objasnila, jakou roli v sexuální strategii tohoto druhu hrají samičky.

„Rozmnožovací chování druhu je výsledkem interakce mezi chováním samce a samičky,“ napsal v časopise Animal Behaviour Martin Bergman.

Entomolog ze Stockholmské univerzity ve Švédsku po dva měsíce měřil, jak dlouho které samičky okáčů po lese poletují.

Zjistil, že nejdelší díl dne tráví ve vzduchu starší samičky, které se dosud nespářily – až 55 procent dne, proti pouhým 20 procentům dne, kdy poletují dosud mladé „panny“ a samičky již oplodněné. Podle Bergmana to potvrzuje platnost teorie o „evoluční ceně“ neoplozených samiček.

„Teorie sexuálního výběru říká, že motýlí samička, která zůstává dlouho neoplodněná a kterou tak tlačí čas, aby stihla naklást vajíčka, z nichž by se stačily vylíhnout a dospět housenky, musí něčím,zaplatit‘, aby nepromarnila svou šanci,“ připomenul Bergman. „Naše studie jako první ukazuje, jak taková samička musí s postupujícím věkem měnit své chování.“

Bloudit po lese a doufat, že na sebe sameček a samička narazí, není dost reálné. Kdyby – což ve vědě neplatí – byly samičky okáčů přitahovány osvětlenými místy, která si žárlivě hlídají samečkové, bylo by to pro oba jednodušší.

Světlá místa zřejmě samečci vyhledávají, řečeno po lidsku, z pohodlnosti. Čekání na otevřeném a prosluněném prostranství je stojí minimum energie a zahlédnou samičku snadněji a častěji než v lesním šeru. Jenže ač vědci předpokládali opak, samičky nijak zvlášť po prosluněných místech netouží. Když jim náhoda nepřeje a nepotkají samečka ještě jako mladé, musí jít štěstí naproti a trávit létáním víc svého času.

Babočky druhu Bicyclus anynana žijí v lesích východní a jižní Afriky, v prostředí, pro které je určující střídání období sucha a dešťů. Aby si jejich samičky zajistily přízeň samečků, přebírají někdy iniciativu do svých rukou. Přesněji do křídel.

Tyto babočky tak jako téměř všichni motýli používají křídla nejen k létání, ale i k lákání potenciálních rozmnožovacích partnerů. Aktivním bývá většinou sameček s pestřejší kresbou. Tak je tomu i u baboček Bicyclus, jen s tím rozdílem, že obě pohlaví jsou téměř stejná. V období dešťů, kdy je teplo a díky hojným srážkám všude dostatek potravy, samečkové urputným máváním předního páru křídel vystavují na odiv své nevelké „oční“ skvrny, aby je samičky nepřehlédly.

V chladnějším období sucha je to ale naopak – aktivními jsou samičky. A daří se jim, přestože jsou vybavené na první pohled stejnými ozdobami jako samečkové. „Oči“ těchto motýlů jsou ovšem stejné jen pro lidský zrak. Motýli vidí na rozdíl od nás i v ultrafialovém světle. To je sice známé, ale Antonia Monteirová z univerzity Yale v americkém Connecticutu zjistila, že UV „panenky“ v očních skvrnách těchto baboček se liší velikostí podle toho, zda dospívaly v podobě housenky v teplém a vlhkém, nebo chladném a suchém období.

„Chladné období zvyšuje odrazivost skvrn vůči ultrafialovému záření u samiček, teplé období zase u samečků,“ vysvětlila v lednovém vydání časopisu Science Kathleen Prudicová, která s Monteirovou na výzkumu spolupracovala.

Příroda tak pomohla vynahradit do chladna a sucha narozeným samičkám horší šance na spáření, domnívají se entomoložky. Na rozdíl od „upejpavých“ samiček ohniváčků, které se páří jen jednou, samičky africké babočky kopulují častokrát. Pro ty narozené do období sucha to zřejmě přináší ještě jednu výhodu. Jak naznačily předchozí výzkumy, pářením totiž samička nezískává od samečků jen sperma, ale zřejmě i další látky výživného charakteru. Samičky narozené do sucha totiž žijí déle než jejich sestry, zrozené do vlhkého období hojnosti.

„Náš výzkum posiluje domněnku, že u motýlů a zřejmě i dalších skupin hmyzu se vyvinuly složité rozmnožovací strategie, reagující na cyklické změny v jejich životním prostředí,“ shrnula Prudicová.

Až se vás tedy potomci zeptají, jak se dělají děti, neodkazujte je na motýly. Jsou proti nám lidem příliš racionální.