Jak ochladit planetu Zemi? Posloužit by mohl obří slunečník z oxidu siřičitého

Takzvaná pařížská klimatická dohoda zavazuje své signatáře, že v nadcházejících desetiletích sníží emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, které mění klima a znečišťují ovzduší.

Ale i kdyby se země držely svých slibů, což některé navíc třeba nebudou, nemusí to stačit k odvrácení katastrofy, píše The Economist.

Představme si, že do roku 2030 stále stoupají globální teploty a hladiny moře jsou o desítky centimetrů výš, což významně zhoršuje dopad bouřkových vln, které tlačí mořskou vodu na nízko položené oblasti a ničí pobřežní infrastrukturu.

V Evropě a Americe by se zvýraznily extrémy v počasí. Problém letních veder a zimních záplav by byl ještě palčivější. V jižních státech USA, v Karibiku a v jihovýchodní Asii by byly pobřežní pásy „zbičovány“ silnějšími tropickými bouřkovými víry.

Jižní polokoule by ještě více trpěla devastujícími obdobími sucha a více nepravidelnými monzuny, které už teď podle serveru The Economist ohrožují křehké zemědělské systémy, což vede k hladomoru i občanským nepokojům.

Realita globálních klimatických změn se nevyhne ani bohatým, ani chudým státům – nějaký dopad bude mít na všechny, i když je jasné, že se najdou i oblasti, kde budou změny hodnotit pozitivně.

Za těchto podmínek se zdá podle odborníků pravděpodobné, že některé země navrhnou použití „solárního geoinženýrství“ k ochlazení planety či alespoň ke zpomalení jejího oteplování.

Jedním ze způsobů, jak by se dalo postupovat, je „vstřikování” drobných reflexních částic do stratosféry, kde by působily jako jakýsi ochranný slunečník, clona odrážející části sluneční energie zpět do vesmíru.

Něco podobného se děje zčásti i přirozeně: velké sopečné erupce v minulosti vehnaly velké množství materiálu do atmosféry a ochladily Zemi na měsíce i roky. Třeba erupce Mount Pinatubo na Filipínách v roce 1991 snížila teploty na severní polokouli až o 0,5 stupně Celsia na čtyři roky. Solární geoinženýrství by, jak tvrdí jeho obhájci, dělalo to samé řízeným způsobem, i když těžko nyní soudit, kolik by to stálo a zda by byl efekt opravdu takový, jaký by měl být.

Možným kandidátem pro použití v geoinženýrských projektech - založených na snižování globálního oteplování promocí odrážení slunečního světla - jsou kvůli schopnosti vytvořit efekt globálního stmívání síranové aerosoly.

To tvrdí i loňská analýza amerických vědců Wakea Smitha a Gernota Wagnera. Podle nich zkrátka stačí, když se použijí stávající technologie k vypuštění sírových aerosolů do stratosféry. Bylo by to prý rychlé, spolehlivé – a „levné“ tak, že by to zvládla jediná bohatá země.

Nejefektivnější by bylo zapojení celého světa, otázka ovšem je, zda je to možné. Mimo jiné i proto, že jde o nesmírně kontroverzní téma, podotýká britský ekonomický týdeník na svém Twitteru.