Článek
Samotné odsouzení agresivního jednání však podle unie zdaleka nestačí.
„Je potřeba také zvolit další opatření, která zajistí, že k podobným jevům nebude nadále docházet, a pokud ano, bude je vedení školy a další zúčastnění aktivně a včas řešit,“ uvedl předseda České středoškolské unie Štěpán Kment.
Studenti se kromě svých rodičů nebo pedagogů nemají na koho obracet.
Jak připomíná místopředsedkyně Lenka Štěpánová, úplně nejdůležitější je prevence. „Trest nemusí být řešením,“ říká.
„Důležité je dbát na nápravu chování, aby se činy v budoucnu neopakovaly. V případě šikany mezi žáky navzájem je potřeba vytvořit opravdu funkční instanci, na kterou se studenti a školští pracovníci budou moci obrátit pro pomoc.”
Neviditelný ombudsman?
Tou institucí by měl být právě školský ombudsman, který funguje na ministerstvu školství od září 2014. Středoškoláci v něm ale nevidí osobu, na kterou by se mohli v případě problémů nejen se šikanou obracet.
Na vině je neinformovanost mezi žáky a neznámost jeho úřadu. Studenti se pak kromě svých rodičů nebo pedagogů nemají na koho obracet.
Proto je podle studentského sdružení institut školského veřejného ochránce práv nefunkční. „Pokud se pedagog nebo žák dostane do problémů a nemá důvěru ve vedení školy, měl by se obrátit na školského ombudsmana. Ten sice existuje od roku 2014, ale zcela neviditelně, s nulovou medializací jeho práce, a dokonce bez pořádných webových stránek,“ namítá Kment. Není tedy vinou žáků, že o něm prakticky nevědí.
„Plní Eduard Zeman, dosazený bez výběrového řízení bývalým ministrem školství Marcelem Chládkem, svou funkci školského ombudsmana dobře?” táže se předseda České středoškolské unie.
