Epileptický záchvat jako blesk z čistého nebe? Čeští vědci toto tvrzení vyvracejí

Český výzkum otevírá prostor pro vysvětlení vlivu řady dalších epileptických dějů a sjednocuje současné (často i protichůdné) teorie vzniku záchvatu.

Epilepsie je onemocnění charakterizované trvalou náchylností mozku generovat spontánní epileptické záchvaty. V České republice žije podle informací od Akademie věd asi 80 tisíc lidí s aktivní epilepsií. Nejméně dalších 160 tisíc se s epilepsií v průběhu života léčilo nebo stále léčí, ale záchvat už neměli pět a více let.

Přestože výzkum epilepsie probíhá několik desetiletí, příčiny vzniku záchvatu nejsou známy, upozorňují odborníci.

Z pohledu pacienta záchvaty vznikají zdánlivě náhle a náhodně, připomínají blesk z čistého nebe. Právě tyto dvě vlastnosti jsou pro pacienty a jejich blízké obzvlášť nepříjemné. Neschopnost spolehlivě určit, kdy se další záchvat objeví, je hlavním důvodem, proč se pacienti musejí vyhýbat různým rizikovým činnostem. Strach z nečekanosti záchvatů patří ke stěžejním příčinám, které snižují kvalitu života lidí s epilepsií.

Vědci z Fyziologického ústavu AV ČR ve spolupráci s kolegy z Ústavu informatiky AV ČR, Fakulty elektrotechnické ČVUT i 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rovněž ze zahraničních univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu prokázali v experimentálních modelech epilepsie i přímo u pacientů, že záchvatům mohou předcházet detekovatelné změny v činnosti mozku.

„Tyto změny mají charakter kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickými stavy, který odráží postupnou ztrátu stability a odolnosti studovaného systému,“ vysvětlil vedoucí týmu Přemysl Jiruška z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR.

Dříve se určilo, že kritické zpomalování a ztráta odolnosti předcházejí změnám klimatu, vyhynutí živočišných druhů, kolapsům na burze, srdeční arytmii nebo rozvoji deprese. Nynější studie přinesla poznatky, že i přechod do záchvatu je doprovázen postupnou ztrátou odolnosti epileptického mozku cestou kritického zpomalování.

Při hledání příčin vzniku záchvatu mívali odborníci intuitivní snahu zaměřit se na děje, které by byly bezprostředně spojeny s náhlou a dramatickou změnou v činnosti mozku, kterou záchvat představuje.

Ukázalo se, že mnohem podstatnější úlohu při vzniku záchvatů má děj, který je odpovědný za postupný, pomalý a velmi nenápadný – mnohdy obtížně pozorovatelný – proces ztráty stability mozku, zatímco případné stimuly těsně před záchvatem mají spíše charakter příslovečné „poslední kapky“.

Aktivity, jež jsou zdánlivě v pozadí, přitom hrají klíčovou úlohu na vzniku záchvatu a představují hlavní cíl, na nějž by se měl vývoj účinné léčby epilepsie zaměřit. Jde o děje, které se neodehrávají vteřiny před záchvatem, ale v průběhu hodin, týdnů či měsíců.

Důkaz existence procesu, kvůli němuž záchvat vzniká, nabízí nové možnosti, jak lépe a přesněji pochopit podstatu epilepsie a fenomén kolísání odolnosti mozku vůči záchvatům. Objev podle AV ČR přiblížil vědce i k možnosti předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí.

Článek o nových zjištěních vyšel také v odborném časopise Nature Neuroscience. V budoucnu by prý získané poznatky mohly vést i ke zvýšení účinnosti léčebné stimulace mozku.