Do konce století zmizí z Hindúkuše a Himálaje asi třetina ledovců

Dodrží-li svět ty nejpřísnější cíle takzvané pařížské dohody o klimatu z roku 2015 – tedy pokud se uhlíkové emise rychle a markantně sníží a teplota se ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí zvýší maximálně o 1,5 stupně Celsia –, do roku 2100 stejně roztaje v horských pásmech Hindúkuš a Himálaj 36 procent ledovců.

A jestliže se uhlíkové emise nijak neomezí, mohou zmizet až dvě třetiny ledovců, uvádí zpráva.

Tyto ledovce zásobují vodou 250 milionů obyvatel regionu Hindúkuše a Himálaje a 1,65 miliardy lidí závisí na velkých řekách, které zde pramení. To je mimo jiné Indus, Ganga, Žlutá řeka anebo Mekong.

„Jde o neslýchanou klimatickou krizi,” upozornil vědec Philippus Wester, který celý projekt vedl. Šokujícím zjištěním podle něj zejména je, že jedna třetina ledovců zmizí, i když lidé v boji s globálním oteplováním učiní ambiciózní opatření.

Zprávu nechalo vypracovat osm zemí, ve kterých se sledovaná pohoří táhnou: Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bangladéš, Bhútán, Čína a Myanmar (Barma). Po Arktidě a Antarktidě je region třetí největší zásobárnou ledu na planetě. Od 70. let minulého století odsud ale zhruba 15 procent ledovců vlivem vyšších teplot zmizelo.

Dvojice pohoří se táhne po délce 3500 kilometrů a vliv oteplování se v jednotlivých místech liší. Například v Pákistánu a Afghánistánu jsou některé ledovce stabilní, anebo se dokonce zvětšují – patrně díky zvýšené oblačnosti. Ale i ty mají začít postupem času tát.

„Tající ledovce ve výhledu 30 až 40 let nejprve zvýší průtoky řek. U vysokohorských jezer hrozí, že se jim prolomí břehy a voda z nich zatopí přilehlé komunity,“ uvedl Wester.

Nicméně od 60. let tohoto století se bude průtok řek snižovat, což se nejvíce projeví na Indu a středoasijských řekách, předpovídá zpráva.

Nižší průtoky řek se odrazí na nižším výkonu vodních elektráren, z nichž pochází většina elektřiny v regionu. Nejvíce se ale úbytek vody podepíše na produkci farmářů na úpatí hor a níže po proudu řek. Ti se spoléhají na zásobu vody, kterou lze predikovat.

Vlivem změn v jarním tání se průtok řek před sezonou monzunových dešťů snižuje, když farmáři osévají svá pole. Monzunové deště se navíc stávají nepředvídatelnými a nezřídka nabývají krajních podob. „Stoletá voda se objevuje každých padesát let,“ konstatoval Wester.

Co se obecně týká tání ledovců, například i v kanadském Yukonu tají nečekaně rychle – mnohem rychleji, než by se i vzhledem ke globálnímu oteplování dalo očekávat. Odborníci taktéž varují před následky. [celá zpráva]

Švýcarské loni v létě přišly o 1,4 miliardy krychlových metrů ledu. Jedná se sice jen o 2,5 procenta jejich celkové ledové masy, málo to ale není. [celá zpráva]

Úbytek ledových ploch nabral na tempu také v Antarktidě. [celá zpráva]