Dnešní domácí koně mají jediného předka

Domestikace koní zásadně změnila mobilitu obyvatel, ekonomiku a válečné strategie.

Dávnou historii zdomácnění koní odhalila nová studie týmu 162 odborníků z řady zemí včetně Česka pod vedením Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum (CNRS) v rámci projektu Pegasus.

Vědci analyzovali několik miliard dat pravěkých a starověkých koní z 25 zemí Evropy a Asie z období let 50 000 až 200 př. n. l. - i ta z nalezišť Čech a Moravy (zde z let 3400 až 500 př. n. l.).

Zjistili, že moderní kůň byl domestikován kolem roku 2200 př. n. l. na sever od Kavkazu. V následujících staletích se rozšířil v Asii a Evropě.

Už před několika lety se Orlandův tým zabýval středoasijskou lokalitou Botai, z níž pocházely nejstarší archeologické doklady domestikovaných koní. Výsledky DNA však otázku zcela nevyřešily - tito 5500 let staří koně nebyli předchůdci moderního koně domácího.

„Věděli jsme, že kritické období je doba před 6000 až 4000 lety, chyběl nám ale nezvratný důkaz,” konstatoval Orlando. Vědecký tým se proto rozhodl rozšířit svou studii na celou Eurasii a analyzovat genom oněch 273 koní. Vzorky vědci sekvenovali, a poté je porovnali s genomy moderních koní domácích.

Ukázalo se, že tito koně se do střední Evropy nedostali s migrační vlnou lidí z tzv. kultury jámové, ale později.

Nejnovější výzkum se zaměřil na původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2). Pomocí analýz výzkumníci určili, že domestikace koní vzešla z ponto-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mj. spojována s archeologickou kulturou jámovou.

„I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum: Anatolie, Sibiř či Pyrenejský poloostrov,“ poznamenal René Kyselý z pražského Archeologického ústavu Akademie věd, který se výzkumu účastnil.

„Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2,“ doplnil s tím, že ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované právě s kulturou Botai, jejíž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského.

Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové - ztotožňovaných s Proto-Indoevropany - do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Domácí koně ale přišli později.

„Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2000 př. n. l. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí př. n. l. stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ vysvětlil Kyselý.

Naproti tomu šíření genetické linie DOM2 po Asii se šířením indoíránských jazyků časově odpovídá, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta na hranici východní Evropy a Asie, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu.

Zatímco Eurasii kdysi obývaly různé populace koní, mezi lety 2200 a 2000 př. n. l. tedy došlo k dramatické změně. Koně, kteří žili jinde vč. Evropy, byli geneticky zcela odlišní.

Poté se jedna z těchto genetických linií, která byla předtím omezena na pontské stepi, začala šířit mimo svůj rodný region a během několika málo staletí nahradila ostatní populace koní od Atlantiku až po Mongolsko.

„Tehdy jsme my, lidé, převzali kontrolu nad reprodukcí těchto zvířat a začali je chovat v astronomických počtech,“ připomněl Orlando.

Jak si ale tehdejší nesmírnou popularitu těchto zvířat vysvětlit? Vědci objevili dvě zajímavé odlišnosti mezi genomem tohoto koně a genomy populací, které nahradil; jedna je spojena s větší poslušností, druhá se silnější páteří.

Analýzy rovněž vyřešily záhadný původ tarpana, divokého koně, který obýval stepi a lesy východní Evropy. Podle AV ČR vyhynul na počátku minulého století.

Nyní se odhalil jeho kombinovaný původ z více linií, čímž se vyvrací předchozí hypotézy, které jej považovaly za divokého předka dnešních domácích koní nebo jeho zdivočelého představitele či křížence s koněm Převalského.