Díky DNA se poprvé podařilo zrekonstruovat tvář denisovanky

Zrekonstruovaná lebka a posléze i rysy obličeje jsou ze skupiny žijící nejméně před 200 tisíci až 50 tisíci lety. Získaný zkoumaný genetický materiál pocházel z prstové kosti mladé dívky.

Nedávno vyvinutý způsob, jak získat informace o anatomii ze starých genomů, umožnil podle odborného magazínu Science vědcům shromáždit hrubou podobu dívky, která žila v Denisově jeskyni na Sibiři v dnešním Rusku konkrétně před 75 tisíci lety.

Výsledky naznačují, že se jedná o druh se širokou tváří, který tak vypadá jinak než dnešní lidé. I jinak než neandertálci.

Většina genetických znaků se tedy s neandertálci shodovala, a to včetně robustních čelistí, nízkého čela, velkého hrudníku a široké pánve. Ale tvář je opravdu jiná – širší a zároveň méně vystouplá než u neandertálců (ale více než u moderního člověka).

„Ukázalo se, že můžeme odebrat DNA ze starých vzorků a rekonstruovat anatomii těla s přesností na 85 procent. Nabízíme tak vůbec první podobnou rekonstrukci denisovanů. Díky tomu všemu se domníváme, že i nepříliš dávno nalezený fragment fosilie lebky u čínského města Sü-čchang patří též denisovanům,“ sdělil podle AP vedoucí výzkumu Liran Carmel z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Metodu vědci podle něj ověřili tím, že ji uplatnili také k rekonstrukci anatomie šimpanzů a neandertálců. „Předstírali jsme tedy, že nevíme, jak vypadají. Použili jsme náš algoritmus k rekonstrukci jejich anatomie a poté jsme ji úspěšně porovnali se známou skutečností,“ vysvětlil.

Populace denisovanů je většinou známa z malých kostních pozůstatků a zubů získaných ve zmíněné Denisově jeskyni (podle které dostali jméno) v pohoří Altaj na Sibiři. První světový nález je odtamtud a a pochází z roku 2008.

Jak již bylo řečeno, nedávno byl v Číně ohlášen objev fragmentu zřejmě opravdu denisovanské čelisti. To však vědcům přineslo jen velmi málo skutečných vodítek, jak denisované vypadají.

Dávno vyhynulí denisované zkrátka žili nejen na Sibiři, ale i v Číně, kde sídlili též ve velké nadmořské výšce. Letos v květnu to zjistili odborníci, kteří zkoumali čelist nalezenou na Tibetské náhorní plošině ve výšce 3280 metrů nad mořem. Schopnost žít v tak extrémních podmínkách se dříve připisovala jen druhu Homo sapiens, uvedla stanice BBC. Denisované tak zřejmě předali moderním lidem gen, který pomáhá zvládat život ve vysokých nadmořských výškách.

Využitá analýza DNA může podle autorů studie vědce naučit, jak se naši předchůdci přizpůsobili evoluci a jak se jejich vývoj lišil. AP dodává, že například kanadští experti z Univerzity v Calgary a Torontské univerzity, kteří se do výzkumu nezapojili, by sice uvítali větší množství informací o kůži, očích či vlasech denisovanů, avšak jinak výsledky izraelského týmu potvrdili a jsou prý naprosto ohromeni.

Druh homo se před 400 až 500 tisíci lety rozdělil na denisovany, neandertálce a rané formy homo sapiens, předchůdce současných lidí. Neandertálci vyhynuli před 40-30 tisíci lety, denisované zhruba před 30 tisíci, v obou případech z dosud nejasných důvodů.

Dnešní lidé nepocházejí přímo z denisovanů nebo neandrtálců, své stopy ale tito naši předchůdci na Zemi zanechali díky křížení i v genetické výbavě moderních lidí.

Asi tři až pět procent genomu dnešních původních obyvatel Austrálie či lidí z Papuy-Nové Guineje pochází právě od denisovanů. Ostatní lidé s výjimkou černochů mají zhruba ze dvou procent genom neandertálců.