Článek
Vědci z Ústavu pedagogických věd FF MUNI díky výzkumu zjistili, že se více skutečně naučí ti, kteří se nacházejí ve třídách, v nichž žáci obecně víc hovoří. Mnohem silnější je ale podle nich individuální souvislost mezi promluvami konkrétního žáka a jeho výsledky.
Dovést žáky k diskusi o probírané látce
Znamená to, že čím více konkrétní žák hovoří a argumentuje, tím více se naučí. „Vyplývá z toho, že ti učitelé, kteří dokážou své žáky dovést k tomu, aby o probírané látce diskutovali, pozitivně ovlivňují jejich učení,“ uvedla Šeďová.
Žáci, kteří mlčí, jsou znevýhodněni.
Metodologie zkoumání byla poměrně propracovaná. Výzkumníci provedli sběr dat, při němž přímo ve třídách sledovali 639 žáků 9. ročníků celkem 21 základních škol. V hodinách českého jazyka a literatury měřili délku jejich promluv a také sledovali, jak často žáci argumentují.
Za tímto účelem vyvinuli mobilní aplikaci EduCoM, aby byli schopni s přesností sbírat množství dat. Aplikace na tabletu ukazovala rozložení žáků ve třídě, badatelé tak mohli jednoduchými pohyby monitorovat jejich aktivitu ve výuce. Kvalitu učení následně odborníci zjišťovali prostřednictvím testů čtenářské gramotnosti zadávaných Českou školní inspekcí (ČŠI) v roce 2017, o svých výsledcích ČŠI rovněž informovali.
Podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse to dokazuje, jak je nezbytné kombinovat různé metody a formy výuky, a to včetně těch, které dokážou žáky více aktivizovat.
„Sběr dat byl náročný. Bylo třeba získat souhlas škol a všech zúčastněných žáků a jejich rodičů. Individuálně jsme sledovali více než 600 žáků, přičemž jsme do pozorovacího systému zaznamenávali každou jejich relevantní promluvu a její vlastnosti. Kromě toho jsme o všech žácích sbírali velké množství dalších dat pomocí dotazníků. Výzkum podobného typu na takto rozsáhlém vzorku dosud nebyl proveden u nás ani v zahraničí,“ řekla Novinkám Šeďová.
Zapojit žáky do komunikace není snadné
A co by si z toho tedy podle Šeďové měli odnést sami učitelé?
„Je skutečně žádoucí, aby žáci ve výuce hovořili, a to pokud možno v rozvitých promluvách s argumentací. Přitom je důležité dávat prostor pokud možno všem žákům,“ zmínila s tím, že výsledky testování ukazují, že zapojení do komunikace ve výuce znamená pro žáka zvýhodnění.
„Naopak ti, kteří mlčí, jsou znevýhodněni,“ dodala.
Z předchozích výzkumů se zároveň podle ní ví, že zapojovat žáky do komunikace tímto způsobem není pro učitele snadné.
„Musejí se proto naučit dobře klást otázky, citlivě reagovat na promluvy žáků a umožnit jim, aby v komunikaci reagovali na sebe navzájem. Pokud učitelé tyto dovednosti zvládnou, žákovské promluvy se stanou delšími, propracovanějšími a argumentačně bohatšími,“ shrnula.
„Zaznamenávali jsme pouze řeč v rámci frontální komunikace mezi učitelem a žáky, vyloučili jsme hlasité předčítání, samostatnou či skupinovou práci v lavicích. Rovněž jsme vyloučili veškerou komunikaci, která se netýkala probírané látky (např. záležitosti organizačního charakteru),“ stojí ve výsledné zprávě.
| Příklad promluvy s argumentací či zdůvodňováním: |
|---|
| Učitel: Co znamená věta, že vesmír nemá žádnou nadčasovou geografii? Ona je poměrně složitá. Zkusili byste to někdo vysvětlit? |
| Žák: Nedá se vlastně znázornit, jaký ten vlastně vesmír je, když se pořád pohybuje, tak vlastně ani nadčasově nemůžeme vědět jak, jak to bude poskládaný. Když si představíme mapu, ty hvězdy ani ty galaxie se nedají přesně zadat někam, protože se pořád pohybují a nikdo neví jak. |
Pozorování proběhlo v listopadu a prosinci 2017, celkem se zaznamenalo 64 vyučovacích hodin. Letos v létě byly zveřejněny výsledky.
„Pozoruhodné je, že souvislost mezi mluvením a výsledky platí pro všechny žáky bez ohledu na jejich gender či socioekonomické a vzdělanostní zázemí rodiny. Tedy například i žáci ze znevýhodněného prostředí se ve škole naučí více, pokud budou hovořit a argumentovat,“ uzavřeli vědci z MUNI.
Lze to tedy vnímat i jednoduše takto: člověk si obvykle více pamatuje to, co sám řekl, než co „jen“ slyšel.
