Čeští stipendisté zamířili na desítky světových univerzit. Student Jan Truneček doufá ve vesmírnou stáž

Příjemci stipendií jsou nejčastěji studenti z Prahy, Středočeského a Moravskoslezského kraje. Na univerzity do Velké Británie má letos odcestovat 30 studentů podpořených zmíněnou nadací.

Další stipendisté se vydají do Spojených států, Rakouska, Německa, Nizozemska, Švýcarska, Číny, Irska či Španělska. V tuzemsku poskytla nadace granty pěti studentům.

Do plánů některých studentů zasáhla pandemie covid-19 a určitá nejistota spojená s cestováním. Ti tak přehodnotili svůj původní záměr studovat v USA a rozhodli se pro bližší, evropskou univerzitu. Jiným aspektem, který změnil geografické preference stipendistů, je odchod Británie z Evropské unie.

„Volba oboru je každopádně zcela na rozhodnutí studenta. Při výběru stipendistů ale upřednostňujeme obory, které je v Česku obtížné studovat, případně nedosahují výrazného renomé. A v případě interdisciplinárních oborů pak kombinace, které české vysoké školy ani nenabízejí,“ poznamenala Petra Dobešová, členka správní rady Nadace The Kellner Family Foundation.

Například Jan Truneček z Plzně studuje od roku 2019 obor strojírenství se zaměřením na letecko-vesmírné konstruktérství na americké univerzitě Rochester Institute of Technology (RIT). Už dávno si vytyčil smělý cíl, že by rád v budoucnu chtěl pracovat v americkém vesmírném úřadu NASA či tam absolvovat stáž.

Novinkám nyní poskytl rozhovor - i o tom, jak jsou taková přání v současné době reálná.

Jako střední školu jsem navštěvoval International School of Prague (ISP) v Praze-Nebušicích. Tatínek, který tam pracuje, za mnou během posledního ročníku základní školy přišel s tím, že je ve škole možnost získat stipendium pro nadané studenty s finančním znevýhodněním.

Po několika měsících pohovorů a testů jsem stipendium získal. Můj sen vždy byl jednou žít ve Spojených státech a během studia v ISP jsem si uvědomil, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, by bylo v USA studovat, a tím pádem si tam i jednodušeji najít práci. Samozřejmě jsem věděl, že finanční bariéra bude problém, ale doufal jsem, že to dopadne dobře.

Během posledního ročníku v ISP jsem začal procházet všechny své možnosti a narazil jsem na nadaci manželů Kellnerových. Dostal jsem se do posledního kola výběrů, ale podporu jsem nedostal.

Po několika týdnech mi ale pan Kellner zavolal a měl pro mě nabídku. Řekl mi, že částka, o kterou jsem žádal, je skutečně „obrovská“, a že v tuto chvíli to prostě nejde.

Nabídl mi ale možnost rozběhnout na gymnáziu Open Gate v Babicích u Prahy robotický kroužek - a že za rok uvidíme. Po roce, kdy jsem už podporu získal, jsem měl možnost v USA opravdu začít studovat.

Studium v USA je pro mě splněným snem. Během studia v ISP jsem si zvykl na ten americký či britský model výuky a věděl jsem, že mi to bude hodně chybět, pokud se na studia do USA nedostanu.

Největší rozdíl je rozhodně přístup profesorů a množství studentů na přednáškách. Z ČVUT si pamatuji, že nás na přednáškách bylo i 200. Tady nás na hodinu přijde maximálně 30. Po hodině je proto mnohem jednodušší zajít za profesorem s otázkami a celková interakce je zkrátka lepší.

Co se vyučujících týče, tak mi přijde, že jsou ochotnější a jsou moc rádi, když mohou podat pomocnou ruku nebo kupříkladu nabídnout spolupráci ve formě výzkumu.

Jsem studentem oboru strojírenství se zaměřením na letecko-vesmírné konstruktérství. V budoucnu bych rád pracoval v oboru vývoje a konstruktérství se zaměřením na leteckou či vesmírnou dopravu.

Je pravda, že covid zbrzdil poměrně mnoho projektů, na kterých jsem se již mohl tady na RIT podílet. Měl jsem nabídky na několik spoluprací s profesory na poměrně pokročilejším výzkumu, ale nic se bohužel neuskutečnilo. V tuto chvíli se situace ale lepší.

Po dokončení studia bych rád získal zaměstnání zde v USA a začal si vytvářet nějaké zázemí. Je ale nutné připomenout, že podmínkou poskytnutí nadační podpory je alespoň tříletá práce doma v ČR. Musím se přiznat, že i na to se moc těším.

Pokud bych dostal možnost pracovat např. v Evropské vesmírné agentuře (ESA) nebo třeba ve Škoda Transportation, byl bych také extrémně šťastný.

Získat práci v NASA je velice komplikovaná záležitost, a to hlavně kvůli podmínce amerického občanství. Existují výjimky, ale ty jsou skutečně velmi vzácné. Já ale stále nic nevzdávám.

Co se stáže týká, tak to bylo ještě před rokem poměrně reálné, ale i kvůli covidu tomu už tak není. Je ale možnost získat stáž ve firmách jako Lockheed nebo Collins Aerospace. Cesta je tím pádem stále otevřená...

Cesta do vesmíru je rozhodně pro mnoho lidí v oboru podobném tomu mému asi to nejvyšší maximum. Kdyby se mi to jednou povedlo, dokázal bych to nejvíc, co bych mohl. Byl bych na sebe ale moc hrdý i v případě, kdybych mohl pracovat v týmu lidí, kteří do vesmíru dostanou někoho jiného.