Čeští polárníci chtějí malou větrnou elektrárnu

„Využitelná by byla i pro armádní akce či humanitární mise v oblastech katastrof, na horských chatách i samotách. Výrobci chrlí velké větrníky. Nevidí v malých elektrárnách potenciál, což je podle nás velká chyba,“ řekl Právu vedoucí stanice Pavel Kapler.

Pokud by záměr vyšel, stalo by se Česko v oblasti pólů průkopníkem v této oblasti technologií.

Kapler je zároveň místopředsedou Sdružení manažerů národních antarktických programů (COMNAP). Jde o společenství zástupců 30 států provozujících v Antarktidě 70 stanic. Před časem v něm vznikla expertní skupina, která se zabývá zásobováním stanic elektrickou energií.

Většina z nich využívá agregáty na naftový pohon. Například japonská stanice má velkou větrnou elektrárnu. Ta je na rozdíl od české využívána nikoli sezonně, ale celoročně.

Polárníci hledají chytré a jednoduché řešení. Pro Mendelovu stanici, provozovanou na ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova brněnskou Masarykovou univerzitou, chtějí získat nejprve jednu, později celkem devět větrných elektráren. Zařízení bude v provozu pouze tři měsíce v roce, a to v době antarktického léta, kdy pobývají na stanici.

Stožár by neměl přesahovat výšku šesti metrů nad terénem. Měl by odolat poryvu větru o rychlosti do 180 kilometrů v hodině. Při odjezdu ze základny by se měly lopatky elektrárny dát snadno odmontovat a uschovat. Stanici by měla zajistit 40 procent energie.

Základna Mendel patří v Antarktidě k nejekologičtějším. Na polárních stanicích se nevětrá okny, zhruba 60 až 80 procent energií na vytápění, napájení vědeckých zařízení, běžný provoz či klimatizaci zajišťují solární panely.

„Na to, že jsme co nejšetrnější k životnímu prostředí, jsme pyšní. Chceme dělat věci jinak. V minulosti se nám podařilo mnohokrát najít šikovné vývojáře a firmy z Česka, kteří nám na stanici dodali v mnoha ohledech unikátní technologie. Ty pak našly uplatnění na trhu. Věříme, že uspějeme i nyní,“ dodal Kapler.