Česko je pro nás inspirace, říká šéf mezinárodního Mensa klubu

V Mense takové příběhy slýcháme hodně často a opravdu se nedá generalizovat. Nejčastěji se stává, že se dítě zkrátka nudí a netuší proč, a proto hledá způsob, jak na sebe upozornit. Neustále se vyptává a spolužákům i učitelům přílišná aktivita začne vadit. Nakonec mají tyto děti pocit, že je jejich zvídavost na obtíž.

Můj kolega z Mensy mi vyprávěl, že když mu bylo deset, tak si s ním vedení školy nevědělo rady a přeřadilo ho do třídy pro mentálně retardované. Říkal, že to bylo opravdu utrpení, protože se všechno probíralo mnohem pomaleji než v původní třídě. Tohle by se opravdu stávat nemělo a věřím, že napomáhá, když společnost má lepší představu, jak se k nadaným chovat.

V základní škole jsem si připadal hrozně osaměle. To, co jsme se učili, mi připadalo nezajímavé. Postupně moje okolí pochopilo, že jsem jiný, ale já jsem nepotřeboval, aby mě někdo obdivoval a říkal: „Ten je ale chytrý!“ Hledal jsem hlavně parťáka pro rovnocennou diskuzi.

V osmé třídě k nám přišel nový učitel výtvarné výchovy Jola Sigmond a povídal si se mnou takovým způsobem jako nikdo předtím. Velmi brzy mi řekl, že je členem Mensa klubu, a díky němu jsem šel na IQ testy a v patnácti mě přijali.

Organizujeme školení pro pedagogy, kde se učí, jak s nadanými dětmi pracovat. Existuje řada programů pro mladé lidi, kteří mají problémy s učením, ale naopak velmi málo aktivit pro děti s vyšším IQ. Většinou se to bere tak, že jsou přece dost chytré a nějak si poradí samy.

Jenže samotná inteligence nestačí, je potřeba rozvíjet celou osobnost. Řada členů Mensy říká, že povinná docházka pro ně příliš inspirativní nebyla a hodně se jim ulevilo, když se dostali na univerzitu. Teprve tam se mohli plně projevit a okolí je respektovalo.

Česko a celkově celá východní Evropa je pro nás velmi inspirativní. Možná je to tím, že máte zkušenost s totalitou, kdy jste museli bojovat s každodenní realitou o něco víc než lidé na Západě. U vás máte Mensa gymnázium a také velmi zajímavou akci, Logickou olympiádu, kam se mohou hlásit jednotlivci nebo i celé třídy.

Ve Švédsku by takhle specifická škola nemohla existovat, protože podle švédských zákonů nelze selektovat podle inteligence. Naše švédská společnost je velmi rovnostářská a taková Mensa škola by byla vnímaná jako elitářská. Podobně to vnímají i v některých dalších zemích, takže vaše česká škola je opravdu dost ojedinělá a zajímalo by mě, jak se vám ji podařilo prosadit.

Velký rozdíl je také ve školství. Slyšel jsem, že u vás převládá spíš takový tradičnější způsob výuky, kde je hodně memorování. U nás ve Švédsku je to pravý opak, od 60. let učitelé upustili od biflování a preferují diskuze ve třídě. Teoreticky to zní skvěle, ale nemyslím, že tohle je řešení. Podle mě by byl nejlepší kompromis. V deseti nebo ve dvanácti letech byste se měli naučit základní fakta a pak je postupně analyzovat a diskutovat.

Od svých českých kolegů jsem slyšel, že Logická olympiáda hodně napomáhá zvyšovat povědomí o talentovaných dětech. Prý se stává, že přijde učitel s celou třídou, vyzkouší si nejrůznější úkoly zaměřené na logické myšlení a jeden nebo dva studenti mají výborné výsledky a pak si udělají test IQ a dozvědí se víc informací o Mense.

Naše pobočky sice organizují akce pro rodiče a děti nebo pro školy, ale nemáme nic takhle systematického, jako je Logická olympiáda. Před pár lety jsme nechali přeložit koncepci této akce do angličtiny a věřím, že může inspirovat pobočky Mensy ve světě.

Často říkají, že měli dlouho pocit, že jsou sami na řešení problémů ve škole. Když se na některé z našich akcí potkají s dalšími rodiči nadaných dětí, tak zjistí, že i oni byli v podobné situaci a museli si nějak poradit. Určitě bych chtěl organizovat víc takových setkání. Hodně mě zaujalo, co dělá naše pobočka v Indii. Její členové jezdí na venkov a nabízejí testování IQ pro děti z nejchudších komunit. Snaží se povzbudit rodiče, aby nadaným dětem poskytli speciální vzdělání.

A to by přesně mohla být jedna z nových aktivit Mensy. Nemusíme být jen uzavřeným klubem, kde navzájem sdílíme zkušenosti, ale můžeme se víc prezentovat ve společnosti. Jsem si jistý, že naši členové v Evropě rádi finančně přispějí třeba právě talentovaným dětem v Indii.