Češi popsali dva nové druhy kriticky ohrožených kamerunských žab. Jsou menší než palec

Kamerunské hory, kde výzkumníci nové dva druhy afroskokanů nalezli, se rozkládají mezi západní a střední Afrikou na pomezí Kamerunu a Nigérie. Vyznačují se významným množstvím endemických, tedy jinde se nevyskytujících druhů.

Novou evoluční linii žab z vysokých nadmořských výšek (cca 2200 m n.m.), včetně dvou nových druhů, objevili biologové po vyčerpávajícím pátrání v terénu kombinací několika metod v laboratoři — morfologické, akustické i molekulárně-genetické analýzy.

„Miniaturní velikost nově popsaných žab a malý areál jejich výskytu v odlehlých afrických horách byly hlavními příčinami, proč zůstaly žáby tak dlouho přehlížené. Rovněž najít je v jejich biotopu, husté nízké vegetaci kolem horských potoků nebylo vůbec jednoduché. Člověk sice slyší jejich tiché kuňkání, ale najít ukryté žabky je náročné,“ poznamenal Gvoždík, který se dlouhodobě zabývá studiem obojživelníků a plazů.

S odkazem na nesnadné nalezení těchto jedinců proto vědci navrhují pro latinský název Phrynobatrachus arcanus český ekvivalent afroskokan tajemný. Latinské arcanus totiž znamená „skrytý“ či „tajemný“.

Druhý, nově objevený druh afrokokana, nese pojmenování Phrynobatrachus mbabo, afroskokan Mbabo, jelikož pochází z hory Tchabal Mbabo. Popsán byl jen díky muzejnímu materiálu ze zoologických sbírek přírodovědeckého muzea v německém Bonnu. Muzejní sbírky mají nedocenitelnou hodnotu a stále ukrývají dosud vědecky nepopsané druhy.

Význam muzejních sbírek jakožto „Noemovy archy biodiverzity“ podle Gvoždíka roste zejména v podobných případech, kdy druh uložený v muzejní sbírce z dřívějších terénních výzkumů může být v přírodě již vyhynulý či na pokraji vyhynutí. „Muzejní exempláře pak zůstávají jedinými doklady jeho existence,“ dodal.

Oba nově popsané druhy patří mezi kriticky ohrožené. Jejich populace ohrožuje nebezpečná chytridiomykóza, houbové onemocnění kůže. Tato nepříliš dávno odhalená choroba může být vážnou hrozbou pro endemické obojživelníky, a to včetně afroskokanů.

V roce 2008 bylo toto onemocnění poprvé detekováno i v Česku, kde ale zatím naštěstí nepůsobí výraznější problémy. Dalším problematickým faktorem, který v posledních desetiletích trápí velkou část obojživelníků, je podle tuzemské Akademie věd neustále pokračující úbytek vody v krajině.

O nálezu, na němž se kromě Čechů podíleli i vědci ze Spojených států, Švýcarska a Kamerunu, informovalo aktuální vydání odborného časopisu PeerJ — the Journal of Life and Environmental Sciences.