Článek
Zatímco v naší sluneční soustavě bylo dosud objeveno kolem 200 měsíců, mimo ni zatím ani jeden. To by se mohlo nyní změnit, pokud se potvrdí mnohoslibné indicie ukazující na existenci vzdáleného měsíce.
Zcela jiný než „naše“ měsíce
Podle všeho zaujímá vzdálený měsíc přibližně 1,5 procenta hmoty své planety, což zhruba odpovídá poměru mezi naší Zemí a Měsícem. Jenže pozorovaná planeta je několikanásobně větší než Jupiter, takže její měsíc, označovaný pracovně Kepler 1625b-i, je přibližně velký jako planeta Neptun a stejně jako ona je složen z plynů.
Takto velký „plynový měsíc“ by každopádně vypadal zcela jinak než dosud známí souputníci planet v naší sluneční soustavě.
„Pokud objev potvrdí další pozorování s pomocí Hubbleova teleskopu, mohl by nám poskytnout rozhodující informace o vývoji planetárních systémů a experti by možná museli přehodnotit teorie o vzniku měsíců planet,“ zdůraznil „lovec exoměsíců” Kipping. (Planety mimo naši soustavu se označují jako extrasolární planety neboli exoplanety, tudíž takovým měsícům by se rovněž mohlo podle astronomů říkat exoměsíce – pozn. red.)
S kolegou Teacheym se s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu zaměřili na hvězdu Kepler-1625, u níž už dříve našel teleskop Kepler americké vesmírné agentury NASA planetu. Ta při pozorování ze Země pravidelně protíná kotouč své hvězdy a při tomto takzvaném tranzitu ji trochu zastiňuje. Tento pohyb se dá velmi přesně měřit a je důkazem existence planety.
Jako pes na vodítku
Už z předchozích pozorování vědci vědí, že planeta kolem své hvězdy obíhá v přibližně stejné vzdálenosti jako Země kolem Slunce. Pozorování však odhalila „podezřelé“ anomálie.
„Pozorovali jsme malé odchylky a kolísání světelné křivky, což upoutalo naši pozornost,“ řekl Kipping. Vědci tyto odchylky zkoumali s pomocí Hubbleova dalekohledu, který dokáže poskytnout čtyřikrát přesnější informace o průběhu světelné křivky planety než Keplerův vesmírný dalekohled.
Při dodatečných pozorováních zjistili, že tranzit začal o zhruba 78 minut dříve, než by se dalo očekávat. Kromě toho zpozorovali, že asi 3,5 hodiny po tranzitu hvězdy byla tato znovu zastíněna.
Oba jevy lze vysvětlit tím, že k tranzitu planety se přidal ještě tranzit jejího měsíce, „který pobíhá za planetou jako pes na vodítku svého majitele“, jak poznamenal Kipping.
V červnu jiní američtí odborníci vyhlásili, že na měsících obřích exoplanet může teoreticky být život. Tehdy ještě však existence žádného exoměsíce známa nebyla. [celá zpráva]
