Do Pardubic za hvězdami aneb Jak vypadá nejhustší síť malých hvězdáren na světě

Baron Artur Kraus před sto pěti lety přiblížil právě v Pardubicích poprvé hvězdnou oblohu široké veřejnosti. Na jeho odkaz navázali nadšenci i po revoluci, a místní hvězdárna tak letos slaví 25 let své existence.

Petr Komárek, vedoucí pardubické hvězdárny, sám sebe neřadí mezi profesionály, přesto se astronomii věnuje už od patnácti let. Jako pedagogický pracovník vede zároveň zájmové kroužky pro děti a mládež. Podobní nadšenci, jako je on, podle něj v Česku převažují.

„Jinde na světě je devadesát procent profesionálů a jen malé procento amatérů. U nás je to přesně naopak. Máme velké procento nadšených amatérských astronomů s ohromným záběrem. Každý pozoruje a vytváří takovou odbornou činnost, jaká ho baví,“ přibližuje Petr. Dobré souhře mezi profesionály a amatéry podle něj pomáhá hlavně Česká astronomická společnost.

„Astronomie by neměla být pouze v hlavách povolaných, nýbrž by jako věda měla sloužit ku prospěchu kultury národa,“ prohlásil kdysi baron Kraus a tohoto svého hesla se také držel. Astronomii studoval ve Francii u známého Camilla Flammariona a po návratu se ji rozhodl přiblížit obyčejným lidem v okolí.

V Pardubicích založil dvě observatoře. První, tehdy ještě ryze soukromou, umístil na pardubický zámek, odkud prováděl svá astronomická pozorování. Tu druhou, o poznání významnější, otevřel v roce 1912 ve svém domě na dnešní třídě Míru a nazval ji Lidová hvězdárna v Pardubicích. Přístup do ní měl zdarma každý, kdo požádal o výklad. Do východočeského města se brzy začali sjíždět lidé z nejrůznějších končin, aby si prohlédli hvězdnou oblohu.

„Bylo to něco unikátního. Do té doby byla astronomie uzavřená v těch nejužších kruzích. Artur Kraus se snažil popularizací vědy obohacovat nejen lidi z měst, ale i z malých vesniček. V tom byl jeho obrovský přínos. Vybavuji si jeden ze článků, kdy do jeho hvězdárny přišel devadesátiletý pán z Ústí nad Orlicí a byl úplně u vytržení, že viděl planetu Saturn,“ vypráví Petr.

Baron Kraus během svého života nepřinesl do Pardubic jen astronomii, ačkoliv právě jeho vliv a bohaté kontakty mezi rakousko-uherskými úředníky významně napomohly k založení již zmiňované České astronomické společnosti (letos oslavila sto let trvání).

Jako nadšenec do techniky nahlédl do mnoha oborů lidské činnosti. Byl průkopníkem cyklistiky, fotografování, tenisu i lyžování. Jako první ve městě vlastnil psací stroj, telefon, jízdní kolo nebo motocykl.

„V Pardubicích založil fotografický spolek a zasadil se o vznik spolku pro ‚zkrášlování‘, který se staral, aby to ve městě bylo hezké,“ vypráví Petr Komárek. Pokoušel se stejně jako jiní postavit vlastní letadlo – lépe řečeno létající stroj, který by napodoboval let ptáků, takzvanou ornitoptéru.

Po několika neúspěšných pokusech se rozhodl, že bude spíš podporovat snahy jiného aviatika. A tak se stal letovým ředitelem slavného Jana Kašpara. „Každý aviatik tehdy totiž musel mít svého letového ředitele, který sjednával veškerá vystoupení a dojednával povolení,“ vysvětluje Komárek.

Šlo prý téměř o žijícího Járu Cimrmana. Dokonce i baronova podoba je, podobně jako u tohoto smyšleného génia, zastřená. Navzdory tomu, že rád fotografoval, existuje jen jediná jeho fotografie – velmi nekvalitní pasová podobizna. Všechny své ostatní negativy prý nechával zničit.

Po Krausově smrti v roce 1930 hvězdárna rychle zanikla a její vybavení bylo rozprodáno. Trvalo dlouho, než na baronův odkaz mohli astronomičtí nadšenci v plné síle navázat. Dnešní hvězdárna byla otevřena v roce 1992 v současném Domě dětí a mládeže ALFA.

„I my, podobně jako Krausova hvězdárna, sloužíme především k popularizaci astronomie. Probíhají tu astronomické kroužky, školní exkurze a večerní pozorování. Aktuálně máme dva kroužky. Začátečníci se seznamují se základy, pokročilí sami pozorují a připravují vlastní odborné programy,“ vysvětluje vedoucí hvězdárny.

Zájemci se učí například složitý proces zpracování astronomické fotografie. Astrofotografy hvězdárna plně podporuje. Koneckonců začínal tady i světově známý Petr Horálek. Ten dnes Českou republiku zastupuje jako fotoambasador na Evropské jižní observatoři. Jeho snímky mají v domovské observatoři stálou expozici, která přibližuje sedm nejkrásnějších úkazů, které máme šanci spatřit.

Pardubická hvězdárna se také pyšní jedním z největších veřejně přístupných astronomických dalekohledů v Česku. „Ale pokaždé návštěvníky upozorňujeme, že naše oči v dalekohledu vnímají pouze bílé viditelné světlo. Krásné, barevné mlhoviny nám zprostředkují až složité procesy při zpracování astronomické fotografie.“

Vedle všech aktivit pod kupolí observatoře Petr se svými kolegy a žáky pořádá třeba výstupy na Sněžku. „V období letního slunovratu můžete vysoko na kopcích pozorovat, jak se sune jasný obzor. Nenastává astronomická noc a obloha je světlá. Proto v té době vystupujeme na hory, ale má to i svůj teambuildingový význam,“ směje se.

Pozorovat oblohu je samozřejmě možné po celý rok, v každém ročním období člověk spatří jiná souhvězdí a objekty.

„Noční obloha se nám každé tři měsíce trochu změní, jednoduše proto, že při svém oběhu okolo Slunce se vždy díváme do jiné části vesmíru. V létě například uvidíme oblohu výrazně opentlenou stříbřitým pásem Mléčné dráhy,“ uzavírá Petr.