Článek
Kulatý, vysoký, rozježeným plnovousem se chlubící Šimsa se v Mikulově nestačil divit. Podrobně popsal, jak se u Růžičkových ztrácely znenadání klíče, kování a prádlo, aby se vzápětí objevily na zcela jiných místech. Věci v sednici skákaly, dveře se otevíraly a zavíraly a vše dovršil déšť kamení – ze stropu!
Šimsa byl svědkem, jak neznámá síla vymrštila z okna půlroční dítě a vrazila je do záchodového okénka na dvoře. Každý den navštěvovali dům četníci, ale mohli jen potvrdit, že na vlastní oči uviděli, jak z hrnce vyskákaly brambory a vepřová pečeně jako holubice vylétla z trouby.
Nakonec Marie Růžičková nemohla vařit vůbec, protože potraviny se vznášely ve vzduchu, a tak poškozená rodina musela chodit na stravu do hospody. Sám Šimsa líčil, jak „zmizelo máslo, uzené letělo přes celou kuchyň, nůžky stříhaly utěrky a štamprlata poletovala“.
Záhadný jev zmizel v září 1927, nevysvětlitelný a znepokojivý. Šimsa k objasnění nijak nepřispěl, na rozdíl od československých spiritistů, kteří tvrdili, že u Růžičkových řádil rozzlobený duch. Spiritisté ovšem v duchy zemřelých věřili, ale s podivnými úkazy se setkali i ti, kteří posmrtný život považovali za pouhou šalbu.
Společnost se schází
V neděli 18. března 1928 se v Blanické ulici č. 8 na pražských Vinohradech sešla pestrá společnost, aby se zúčastnila spiritistické seance. Nebyli to žádní spiritisté – právě naopak, chtěli prokázat, že duchové jsou jenom klam a balamucení naivních lidí. Hostitelem byl akademický sochař Jaroslav Foit, který pozval na seanci i T. G. Masaryka, jenž se v knize Světová revoluce zabýval i duchařením.
Dům v Blanické 8 se stal dějištěm známé spiritistické seance.
Prezident se sice neobjevil, zato se dostavil J. S. Machar, zednář a ateista, vůči záhrobí zcela imunní. Také Jaroslav Kovanda, boxer a šampión Československé republiky, Vojtěch Rozner, spisovatel a novinář, Jára Svoboda, boxer, František Švec, synovec známého legionáře plukovníka Švece, a jistá mladá dáma, kterou ostatní nechtěli kompromitovat udáním jména. Sezení vedlo jihoslovanské médium Jovan Jovič a vše začalo v pět odpoledne. A děly se věci.
Socha ronila krvavé slzy
Neohrožený šampión Svoboda vše lakonicky komentoval: „Já na tom byl poprvé a naposled. Kdyby mi slibovali království nebeské, nechci už nic podobného vidět.“ Na začátku médium vyvolalo plukovníka Švece, který prý skutečně se synovcem ze záhrobí srdečně pohovořil. Následoval mrtvý herec Jára Sedláček, jenž celou společnost vyvedl z rovnováhy, protože si přítomnou slečnu popletl s vlastní dosud žijící ženou Annou a zařval na ni: „Co tady děláš, Anka?“
Jako třetí promluvil Alois Rašín, načež kurážná slečna prohlásila, že chce mluvit s egyptským faraónem Tutanchamonem. Údajný Rašínův duch ji prý před přáním varoval, ale dívka „nepopustila“. Jovan Jovič tedy zavřel oči, sevřel prsty sousedů a požádal faraona o příchod. Vzápětí nastala mela.
Podle pozdější výpovědi účastníků něco odporného, neviditelného a nebezpečného roztlouklo v několika vteřinách všechny egyptské sošky v místnosti. Desetikilová socha Zajatec vyletěla z okna přímo na dlažbu, socha Egypťanky začala ronit krvavé slzy a 250 kilo vážící skulptura herečky Anny Sedláčkové se posunula o celý metr. Médium začalo řičet a vzpínat se, takže jej museli držet oba boxeři.
Nejvýznamnějším českým spiritistickým časopisem byl Posel záhrobní.
Kupodivu – busty Čechů Karla Kramáře a novináře Františka Sekaniny zůstaly nedotčeny. Stejně tak Štursova Tanečnice. Poté se všechno zklidnilo. Seance v Blanické se stala jednou z nejznámějších v dějinách českého spiritismu a zůstala nevysvětlena. I k jejímu posouzení byl přivolán doktor Šimsa. Veřejnost si to žádala i proto, že už 20. března zemřel náhle otec sochaře Foita, a kromě obou boxerů všichni účastníci včetně Machara záhadně onemocněli a trpěli nespavostí.
Přivolaná policie ani doktor Šimsa nedospěli k žádnému kloudnému závěru. Šimsa pouze prohlásil, že nevěří v pomstychtivého ducha, ale „nemůžeme poznat tajemné síly a bytosti v naší duši“. Z celé aféry zbyly pouze davy spiritistů, táhnoucí do Blanické ulice.
Allan Kardec – duchovní otec spiritistů
Český spiritismus měl svůj dějinný vývoj. Podstatu českého spiritismu často zastiňovalo efektní líčení létajících stolků, předmětů vznášejících se ve vzduchu, fotografie duchů a podobné kouzelnické kousky. Spiritismus ale vznikl především jako nábožensko-mravní myšlenkový směr.
„Rozum říká, že za inteligentním jevem, který vidíme, ale neumíme si ho vysvětlit, stojí i inteligentní moc. Tato moc při zkoumání její povahy nám udala, že patří do světa duchovních bytostí, které odložily tělesnou schránku člověka,“ psal v proslavené Knize duchů z roku 1857 otec spiritismu, francouzský lékař, filozof a matematik Allan Kardec.
Allan Kardec se stal otcem spiritismu.
Vlastním jménem H. L. Rivail položil svými díly Kniha duchů, Kniha médií, Evangelium, Genesis či Nebe a peklo základ ezoteriky, filozofického směru o věcech a jevech přístupných pouze zasvěcencům.
Tvrdil, že mu knihy nadiktovali sami duchové, kteří „mají svou vůli a neřídí se našimi zásadami“. Duchové se podle Kardeka chovali stejně jako lidé, byli dobří i zlí, svárliví i zlostní, ale i velkodušní a chápající. Neustále se zdokonalovali a „mohli člověku pomoci při hledání pravdy“. Většinu o záhrobním světě údajně autorovi sdělil duch galského otroka Allana Kardeka, jehož jméno lékař převzal. Hlásal i převtělování, ale jen z člověka na člověka.
Dalším průkopníkem spiritismu byl anglický novinář William Stead. Předpověděl svou vlastní smrt na Titaniku a založil první kancelář pro styk s duchy – Bureau Julie, Juliinu kancelář. Pojmenoval ji podle své mrtvé přítelkyně Julie Amesové.
William Stead předpověděl svou smrt na Titaniku.
Kancelář zprostředkovávala osobní i písemné spojení s duchy a podnikavý Stead měl za pouhých 18 měsíců 400 případů.
České duchaření
Spiritismus měl pevnou základnu i v českých zemích. Pronikal u nás především na venkov. V Trutnově jej šířil v 80. letech 19. století továrník Ignác Erich. Organizoval jednou týdně seance pro své dělníky a jeho žáci rozsévali duchaření na Jilemnicku, Novopacku a Semilsku. Dalším známým hnízdem spiritistů se staly Louky u Českého Těšína, kde se mu věnovala rodina Kusých. Spiritismus se šířil do Karviné, Poremby, Petřvaldu, Bludovic. V Podkrkonoší byl známým spiritistou Karel Sezemský, který se ve Vídni vyučil pouzdrařem.
Karel Sezemský - zakladatel českého spiritismu
Syn krejčího z Veselí nad Lužnicí se se spiritismem setkal v Praze, kde jako obchodní příručí bydlel u nezaměstnaného, trpícího TBC. Ten si z nemoci nic nedělal, protože věřil v převtělování. U něj se Sezemský účastnil seancí a začal věřit ve spiritismus. Vystoupil z církve, přestal jako většina spiritistů kouřit, nepil alkohol a stal se vegetariánem.
Začal žít v Nové Pace, kde vydával od roku 1894 časopis Posel záhrobní a edici Spirit. Už roku 1900 měl Posel záhrobní 1500 předplatitelů.
V roce 1895 se sešel v Praze I. sjezd spiritistů a v roce 1912 založil Sezemský Bratrské sdružení spiritistů se 400 členy. Spiritisté pořádali seance doma i ve volné přírodě, zakládali divadelní kroužky. Oslovovali se bratře a sestro. Církvím byli trnem v oku, i když byli věřící. Nekřižovali se. Pořádali výstavy fotografií „svých duchů“ a kreseb z rukou médií. Za první republiky bylo spiritistů už 10 000. A stále se objevovali lidé, kteří se snažili jejich učení vyvrátit.
Zelený prst tlačí do kolena
„Lezu pod stůl, médium sedí klidně a zelenavý prst tlačí do kolena uděšené dámy, až jí oči z důlků lezou,“ popisoval vyděšený redaktor Národních listů seanci v jednom pražském bytě v lednu 1928. Účastnili se jí lidé tak slavní jako Alfons Mucha, dr. Ladislav Syllaba a zákonodárce dr. František Mareš. Hodlali médium usvědčit z podvádění.
Novinář píšící pod zkratkou A. K. o sezení později napsal: „Přišli jsme se skepsí naprostou a po celý čas neopustil nás klid a neochabla naše ostražitost. Nakonec však opouštěli jsme pohostinský dům s dojmy přímo otřesenými, jako tak mnozí, kteří byli přítomni seancím předešlým.“
Věc se měla tak, že z kapes přítomných mizely předměty a vzápětí se ocitly v kapse někoho jiného. Médiem byla tehdy tělnatá Marie Silbertová a jejích nohou i kolenou se u stolku začal dotýkat jakýsi zelený prst. Pak přeskočil i na ostatní dámy.
Znak českých spiritistů
Seance, popsaná v novinách, vyvolala divoký spor mezi lékaři a spiritisty. Docent Vilém Foerster pronesl v Kaulichově ulici v Praze vášnivý projev o tom, že Silbertová určitě podváděla. Využila prý toho, že pozornost publika obvykle vydrží 20 minut, a v jejím případě protáhla seanci na celých pět hodin. Při ochablé pozornosti pak divákům vytahovala věci z kapes. Také Foerstera rozhořčilo, že „popisovali účastnění hystericky zelený prst, místo aby jej chytili, a byl by pokoj“.
To rozzlobilo zase spiritisty a Posel záhrobní se ohrazoval, že „Silbertová ve svém věku a tělnatosti nemohla by přece být obratná tak, aby ve všech kapsách šátrala“. Ke konzultaci byl opět přizván doktor Šimsa, ale zase nezjistil nic.
Cíle spiritistů
Spiritisté měli za cíl se neustále vzdělávat.
Odmítali sebevraždy a rozvody, byli většinou nekuřáky a vegetariány.
Odsuzovali očkování, někteří z nich nechtěli odejít na bojiště velké války.
Jejich úhlavní nepřátelé byli baptisté, katolická církev a řezníci, „kteří jsou denně nuceni se koupat ve zvířecí krvi, pohleďte jen na jejich charaktery“.
Nemoc považovali za trest kvůli minulým hříchům.
Faktem zůstává, že záhady spojené s duchy přetrvaly do dnešních dnů a z větší části nebyly vysvětleny. Stejně jako případ z Blanické 8.
