Článek
„Je to první případ, kdy astronomové nevyvracejí lehkomyslné předpovědi srážky se Zemí, ale naopak upozorňují na skupinu těles, kterou je třeba pozorovat a ‚hlídat',“ upozornil mluvčí Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.
Meteorický proud Taurid způsobuje nad Zemí přinejmenším čtyři meteorické roje. Dva jsou aktivní v noci od konce září do začátku prosince, dva ve dne od konce května do poloviny července.
Astronomové včetně Pavla Spurného a Jiřího Borovičky z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR tehdy začali analyzovat 144 těchto meteorů bolidů novými automatickými digitálními kamerami. Ty jsou na 13 místech v ČR a na jednom místě v Rakousku i na Slovensku.
Přestože se jedná o velmi křehká tělesa, při takové velikosti již mohou proniknout hluboko do atmosféry
Dráhy 113 bolidů měly obdobné charakteristiky a tvořily dobře definovanou strukturu ve sluneční soustavě. Astronomové rovněž zjistili, že dráhy se k sobě vzájemně přibližují, což naznačuje, že celá větev mohla vzniknout rozpadem většího tělesa.
Hmotnosti pozorovaných meteoroidů (pozůstatky po kolizích planetek) ležely v rozmezí od desetiny gramu do více než jedné tuny. Meteoroidy větší než 300 gramů byly velmi křehké, zatímco tělesa s hmotností pod 30 gramů byla kompaktnější.
„Přestože se jedná o velmi křehká tělesa, při takové velikosti již mohou proniknout hluboko do atmosféry a představovat reálné nebezpečí pro zemský povrch,“ varují čeští astronomové.
Nová větev s většími asteroidy
Nejpravděpodobnějším mateřským tělesem zkoumaných 113 bolidů je sice kometa 2P/Encke, existuje ale teorie, že tato kometa je jen úlomkem komety mnohem větší, která se rozpadla před tisíci let a vytvořila celý komplex těles, včetně řady planetek. Také však může mít podobnou dráhu jako Tauridy jen náhodou.
Nově publikovaná data dokazují přítomnost metrových těles patřících k nové větvi Taurid. Navíc se na základě dráhové podobnosti ukazuje, že k této nové větvi patří taktéž mnohem větší asteroidy o průměru až několik set metrů. A všechny se pohybují společně kolem Slunce.
Každých několik let se Země potkává s touto větví po dobu přibližně tří týdnů. Během tohoto období je pravděpodobnost srážky s rozměrnějším tělesem (řádově desítek metrů v průměru) významně zvýšená.
Další výzkum vedoucí k lepšímu popisu tohoto zdroje potenciálně nebezpečných těles je proto žádoucí. Nalezení těchto temných kometárních těles v meziplanetárním prostoru ale komplikuje jejich nízký albed neboli poměrná část z celkového dopadajícího slunečního světla odražená tělesem zpět do prostoru.
Pro tento úkol je tedy třeba mít velké dalekohledy a vhodné geometrické podmínky pozorování – malou vzdálenost od Země a velkou úhlovou vzdálenost od Slunce.