Článek
Vyplynulo to z mezinárodního šetření TIMSS 2015 mezi žáky 4. tříd. Ovšem uvedená zjištění potvrzují i dlouhodobí pozorovatelé českého školství. To, že do školy chodí nerady, uvedlo v dotazníku 32 procent dětí. Ještě v roce 2007 a 2011 jich bylo 28 procent. O něco více vadí povinná školní docházka chlapcům (39 procent) než dívkám (24 procent).
„Tato čísla odpovídají i tomu, co se tady měří. V páté třídě je to už více než 40 procent dětí. A pokud se ptáte, jestli se děti ve škole nudí, tak je tam mezi první a pátou třídou zřetelný nárůst,“ řekl Právu znalec školského prostředí Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin.
Taková nechuť ke škole je mezi zeměmi OECD vůbec nejvyšší. Autoři výzkumu mapovali u žáků i celkový pocit sounáležitosti se školou. Kromě potěšení z chození do školy se zajímali také o to, jestli se děti cítí bezpečně, jestli dobře zapadly, těší se na spolužáky, jestli jsou učitelé spravedliví, zda jsou hrdí na školu a zda se v ní hodně naučí.
Výuka v pořádku
I v tomto celkovém pocitu sounáležitosti ČR propadla. Zatímco v průměru všech zemí cítí sounáležitost dvě třetiny žáků, mezi českými čtvrťáky jich byla polovina. Hůř si vedlo jen Japonsko nebo Polsko. Přestože otrávených žáků je hodně, učitelé si na omezení výuky nestěžují.
Kantoři zodpovídali otázky, zda chybí žákům nezbytné předchozí znalosti či dovednosti, zda trpí podvýživou nebo nedostatkem spánku, zda žáci mají zájem o výuku, zda vyrušují či zda vykazují mentální postižení, poruchy duševní nebo chování.
Podle učitelů tři pětiny žáků jsou ve třídách bez jakéhokoli omezení výuky, zbytek ji má jen částečně omezenou. V tomto hodnocení si ČR vedla nejlépe hned po Japonsku. Jakmile ovšem dojde na samotné posouzení spokojenosti s učitelským povoláním, obě země se ocitají na opačném pólu.
V rámci zjišťování spokojenosti se svým řemeslem odpovídali učitelé, jak moc jsou spokojení se svým povoláním, jak moc rádi učí na své škole, zda ve svém povolání nacházejí hluboký smysl a význam, jak jsou pro svou práci nadšení, jak je inspiruje, jestli cítí hrdost a zda chtějí zůstat učitelem, jak dlouho to jen půjde.
Znuděné děti
Ukázalo se, že celkově spokojení učitelé učí asi jen třetinu žáků. Feřtek má za to, že všechna zjištění do sebe dokonale zapadají. Ve veřejnosti totiž panuje představa, že děti jsou čím dál zlobivější a školy na to reagují přísnějším metrem.
„Za ta léta jsem narazil možná tak na dvě školy, kde byly opravdu nezvedené děti, ale také k tomu měly důvod. Ale jinak jsou děti ve školách velice ukázněné,“ řekl s tím, že ani nikdo ve školách nepotvrzuje, že by se děti zhoršily. Spíše občas mají problémy s rodiči. Jak už dříve Právo popsalo, ředitelé škol si v rámci dotazníků TIMSS 2015 také téměř nestěžovali na nekázeň.
Přesto se podle Feřtka učitelé bojí, že by se jim mohla vymknout situace z kontroly, a přistupují k represivním prostředkům. „Nejsou na ně hnusní, spíš jsou docela vlídní. Ale hodně je drží zkrátka a děti si na to zvykly. Vládne tam taková udusanost,“ popsal.
Ve školách se dodržuje to, co má, ale velká radost to není pro nikoho
„To je taky důvod, proč ty děti škola méně baví, moc se tam netěší. Musí tam jen být zticha a nějak se uzpůsobit,“ dodal. Jenže učitel pak před sebou vidí třídu, která je méně vnímavá, děti jsou rozptýlené, nebaví je to tam. To pak prý vede u učitelů k nespokojenosti s vlastní prací.
„Protože se kantor bojí, že by děti mohly víc zlobit, tak na ně víc tlačí a víc se tlačí na pořádek a dosáhnou ho, ale zápal pro vzdělání v nich nevzbudí. Vidí, že jsou znuděné, a učitel je pak otrávený. Všechna čísla vypovídají o tomtéž. Ve školách se dodržuje to, co má, ale velká radost to není pro nikoho,“ shrnul.
Domnívá se, že atmosféru by mohlo vzpružit, kdyby se kantoři více orientovali na formativní hodnocení. To je metoda, kdy se neznámkuje, učitel u každého žáka sleduje, jak si vede, a navrhuje mu i laťky, jakých by měl v daném období dosáhnout. Prostor zde má i žák pro vlastní hodnocení.
„Jednou jsem se ptal učitelů, kteří formativní hodnocení dělají, jak by pro to získali ostatní kolegy, když je to tak náročné. Odpověď byla jednoznačná: ,Bude to bavit děti a tím pádem i je,‘,“ uzavřel Feřtek.
