Článek
Po nekontrolovatelných sociálních sítích se dnes šíří různé zvěsti rychlostí blesku. Například průzkum iniciativy HateFree Culture ukázal, že 44 procent mladých lidí ve věku od 15 do 25 let je ochotno věřit, že Romové mají nárok na vyšší dávky než ostatní.
Zhruba třetina respondentů tomu nevěřila a zbytek uvedl, že neví. Našlo se i 27 procent lidí, kteří uvěřili, že Romové mají léky se slevou či zdarma.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Přežívají staré fámy
Další příklad přežil z hluboké minulosti až do dneška. Stále lze najít na internetu odkazy na tvrzení, že virus HIV vznikl v amerických laboratořích. Po otevření archívů ruské KGB se přitom ukázalo, že ruští agenti si jej vymysleli a v roce 1983 ho propašovali do indického listu Patriot, odkud se fáma šířila po světě.
Ke kritickému vstřebávání informací má žáky a studenty vést mediální výchova. Ale ta ve školách zaostává, protože na výzvy současnosti nebyla připravována.
„Koncept mediální výchovy vznikal před 10–15 lety. Původně to bylo připraveno na tištěná média, jak se tvoří noviny, časopisy, aby děti poznaly validní informace. Jenže děti dnes na noviny nenarazí ani doma,“ popsal Právu Michal Kaderka, který mediální výchovu vyučuje na gymnáziu Na Zatlance v Praze a působí i ve vzdělávací společnosti EDUin.
Kantoři jsou bez podpory
„A jak se vyznat na sítích, na to nikdo nepřipravuje, učitelé tuto podporu nemají,“ dodal. Podle něj byly sice podklady pro mediální výchovu kvalitní, ale dnes už jsou zastaralé. Fámy si na sítích žijí vlastním životem a jejich odhalování je čím dál těžší.
„Pokud se někde objeví, je třeba dohledat původní článek. I když ale dohledám původní zprávu, která pochází z nějakého dánského serveru, nejsem vůbec schopen ji ověřit. Neznám dánskou mediální scénu ani neumím dánsky a web vypadá kvalitně. Tak ale vypadají i české konspirační weby,“ uvedl Kaderka.
Nutnost mediální výchovy
Podle něj by i odborníci měli problém posoudit pravost informace. Kantoři i studenti mohou hledat pomoc třeba na serverech hoax.cz nebo manipulatori.cz, ale ani ty nepokrývají všechny dezinformace.
Podle Kaderky by mediální gramotnost měla být součástí výbavy každého učitele. Internetová média stále častěji do výuky na školách pronikají. Studentům jsou blízká a obsahují spoustu podnětných materiálů, které učitel může použít. Jenže také by měl být schopen posoudit jejich obsah.
„Kritické myšlení je absolutní zákon, to je otázka úplně všeho a musí fungovat napříč předměty,“ řekl Kaderka. „A když si přečtu nějaký článek a vyvolá ve mně zájem, tak bych měl být schopen dohledat si k němu více informací. Ať nezůstanu jen u jednoho článku. Ověřování je úplný základ,“ zdůraznil.
Kyberšikana i nenávist
K mediální gramotnosti se v poslední době připojují další témata. Děti by se měly naučit, jak se mají samy po celý život vzdělávat a jak se zodpovědně vytváří obsah na Twitteru či na Facebooku.
S tím pak souvisí výuka internetové bezpečnosti, poučení o tom, jak čelit nenávistným diskusím, a v neposlední řadě i jak se vyvarovat kyberšikany a potýkat se s ní.
Mediální výuka je tzv. průřezové téma, což znamená, že záleží na škole, jak ji v rámci výuky pojme. Kaderka, stejně jako mnoho dalších kantorů, vyučuje mediální výchovu jako samostatný předmět.
Podle něj by ideálně měl každý učitel mediální gramotnost občas zohlednit ve svém předmětu, ale mnohdy jim chybí patřičné vzdělání. A častým případem výuky mediální gramotnosti jsou, jak tvrdí, tzv. projektové dny. „Pokud nejsou dobře připravené, tak se stanou besedou s novináři a tím se to spláchne,“ uzavírá Kaderka.
